Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně základních škol nejen v češtině

Ve čtvrtek dne 28. 3. 2013 jsem se zúčastnila mého třetího a zároveň posledního workshopu s názvem Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně základních škol nejen v češtině. To jsem ještě netušila, jak moc se mi workshop bude líbit, jak si ho budu celé 3 hodiny užívat a kolik nových a potřebných informací pro budoucí učitelský život si odtud odnesu.
Tento workshop jsem si vybrala proto, že poruchy učení se začínají projevovat stále u více dětí. Je jich mnohem víc, než tomu bylo dříve. Moje sestra trpí poruchou dyslexií a právě proto jsem chtěla získat více informací od starších pedagogů. Jelikož i já budu za pár let pedagog, tak je mi velkým přínosem obohatit se o více informací různých druhů poruch učení. Na začátku workshopu nám byly objasněny pojmy, jako jsou dyslexie, dysgrafie, dyspraxie, dysortografie a dyskalkulie. Dyslexie je porucha čtení, kdy jedinci často zaměňují nebo vynechávají písmena. Dysgrafie je porucha týkající se psaní. Jedinci s touto poruchou nedokáží psát na řádek, nemají úhledné písmo a je u nich typická neobratnost. Dyspraxie patří mezi specifické poruchy učení, kdy jedinci jsou nezralí v plánování a organizaci pohybů. Dysortografie je specifická porucha pravopisu a postihuje celkovou oblast gramatiky, např. jedinci zapomínají na interpunkci, vynechávají písmenka. Dyskalkulie je specifická porucha počítání, projevuje se např. záměnou číslic, nedovedností provádět matematické operace (sčítaní, odčítání, násobení a dělení).
Během workshopu jsme měli možnost si vyzkoušet doplňování do textu a psaní diktátu s pocitem, že máme poruchu učení. Při doplňování do textu jsme dostali papír s natištěným textem, ve kterém byly zaměněné písmena, a my jsme měli ty vynechané doplňovat. Na tomto příkladu jsme poznali, jak předtištěný text vidí jedinec s poruchou dyslexií. Dále jsme psali diktát, ale museli jsme ho psát druhou rukou (pravák psal levou rukou a naopak). Písmo bylo kostrbaté, neúhledné a některé slova vynechané protože jsme nestíhali psát. Tady jsme zase poznali, jak píše diktát jedinec s poruchou dysgrafií. Bylo to velmi zajímavé a myslím si, že jedinec bez poruchy učení jen těžko dokáže pochopit, jak je velmi obtížné zvládat učivo pro jedince s poruchou.
Dále nám paní magistry vyprávěli své zkušenosti se žáky s poruchami. Poradily nám, jak žákům máme pomáhat, jak se k nim máme chovat, povzbuzovat je a mluvit s nimi i před ostatními jako s normálními lidmi. Vysvětlili nám, jak je důležité, aby co nejvíce žáků ze třídy vědělo o jedinci s poruchou, protože potřebuje větší ohleduplnost od učitele, má určité úlevy. Čím méně žáků to ví, tím je větší pravděpodobnost, že se můžou vyskytnout problémy nebo dokonce i šikana.
Závěrem bych chtěla napsat, že souhlasím s tím, aby žáci s poruchami měli úlevy a zvýhodnění při výuce, protože je to pro ně velmi důležité. Každý pedagog by se měl uvědomit to, že se může setkat s jakýmkoli typem žáka a měl by umět zareagovat. Tento workshop mi byl velkým přínosem, moc mě nadchnul a doufám, že se ještě někdy nějakého podobného workshopu zúčastním.