Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení obtížných životních situací v pohádkách

seznam všech úvah

Řešení obtížných životních situací v pohádkách

Každého člověka potká v životě situace, která je jemně řečeno nemilá. O této situaci můžeme hovořit jako o životní krizi. Jeden z nás se s ní setká jen zřídka, druhého krize dobíhá ve velmi častých intervalech. Důležité je říci, že se této krizi prostě nevyhneme. Co s ní ale dělat? Jak ji správně řešit, aby nám zase na určitý čas dala pokoj? Kvůli těmto otázkám jsem se zúčastnila workshopu s názvem Řešení obtížných životních situací v pohádkách.
Pravdou je, že pohádky jsou studnice moudrosti. Pokud umíme správně hledat a dokážeme pohádku dobře interpretovat, najdeme tam určité východisko z většiny našich životních krizí. Tou správnou interpretací mám na mysli schopnost hlouběji se ponořit do myšlenky celé pohádky a nevnímat ji pouze povrchově. Je to samozřejmě záležitost velmi obtížná. Chce to léta zkušeností a také četby, aby na situaci mohl člověk pohlížet z více úhlů. Každopádně cesta ke správné interpretaci pohádky začíná již v útlém věku dítěte. Každý rodič by měl svému dítěti číst pohádky. Dítě je přímo potřebuje pro svůj zdravý psychický vývoj. Ovšem pohádku nestačí pouze bezmyšlenkovitě přečíst, z toho si dítě až tak moc rozumu nevezme. Důležité je o pohádce mluvit, poukázat na tu důležitou pasáž a vypíchnout pravou perspektivu pohádky. Také by se neměly číst pohádky poukazující pouze na dobro, ale také na zlo. Je tomu tak, protože dítě musí pochopit, že v životě se nedějí věci jen dobré, ale také zlé a ty musí umět rozeznat. Pokud dítě dobro od zla nerozezná a ani rodič mu tuto skutečnost nevysvětlí, může z takového dítěte velmi snadno vyrůst „černý princ“ nebo „černá princezna“ - takto tyto osoby pojmenovali právě naši přednášející na workshopu. Jedná se o jedince, které můžeme potkat každý den, stačí jen projít podchodem, parkem, nebo nádražím. Co se jim mohlo stát, že skončili zrovna v takovýchto partách a na takovýchto místech? Myslím si, že v dětství jdeme po své cestě života, která má jen jednu trasu, ovšem když rosteme, dojdeme až ke křižovatce, která má dva směry. Nevíme kam dál, cestu neznáme a potřebujeme mapu. Zde je ten pravý moment, abychom vytáhli moudrost nabytou po předchozí cestě a zhodnotili, který směr bude pro nás dobrý a naopak. Pokud tuto mapu nemáme, můžeme zvolit právě ten špatný směr.
Z této přednášky jsem si odnesla ještě jednu myšlenku a to takovou, že z každé situace je řešení. Ať už se v životě setkáme s jakoukoliv krizí. V určitých chvílích se nám sice může naše cesta zdát jako bezvýchodná, ale s pomocí dobře nakreslené mapy zjistíme, že opodál je další cesta, odbočka, která nás na tu správnou trať může vrátit zpět. Domnívám se, že je dobré mít tato slova na paměti, protože život je v naší režii.