Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství?

V letním semestru jsem absolvovala tři workshopy. Nejvíce mě zaujal ten poslední s názvem: Jak s úsměvem vydržet ve školství? Na začátku přišly dvě velmi sympatické učitelky, které mi svým vzhledem, názory i laskavým přístupem připomínaly léta na základní škole a mnohé osoby učitelského sboru. Na úvod nám zdůraznily důležitost pozdravu a celkové zahájení hodiny. Ihned jsem si vzpomněla na svou praxi, kde jsem se tyto zásady snažila dodržovat, i přesto, že studenti gymnázia vykazovali názorně svou nelibost. Potěšila jsem sama sebe, že moje chování bylo správné. V průběhu celého workshopu jsme dostali mnoho užitečných rad a příkladů z učitelské praxe. V otázce kázně žáků jsem se zamyslela, jestli jsem dokázala nastolit takový systém, který jsem chtěla během praxe. Podle mého názoru je kázeň stěžejní pro úspěšnou výuku. Pokud učitel dokáže hned na začátku vymezit pravidla a hranice, zároveň tak předchází budoucím problémům a možným výchovným opatřením.
Jedním z bodů programu bylo také zdůraznění, že učitel musí znát své žáky a jejich specifika. Myslím si, že tato oblast poznání je pro učitele také stěžejní, neboť jak říká zákon – neznalost neomlouvá. Zároveň je však velmi obdivuhodné, jak zvládají učitelé svou práci v případě, že mají ve třídě více žáků se specifiky, ať už je to hyperaktivita nebo poruchy pozornosti a další.
V rámci tohoto tématu jsem si položila otázku, zda je skutečně možné vydržet ve školství s úsměvem. Moje maminka je také učitelka a řekla bych, že mnohaletá praxe musí zanechat určité následky. Ale i přesto, že velmi často nadává, stěžuje si na děti, netoleranci jejich rodičů, má své povolání ráda a neměnila by. Z toho mi vyplývá, že člověk, který chce být dobrým učitelem, vykonává své povolání nikoliv pro peníze a zisk, ale pro děti a jejich budoucnost.
Ve volném čase pracuji s mladými sportovci, a i když je to oblast trochu odlišná od běžné výuky, pátrala jsem ve vlastní paměti, zda dodržuji zásady, pravidla a rady, které byly na workshopu zmíněny. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší je vytvořit řád, který je dále dodržován. Rozhodně nejsem pro přátelství se svými svěřenci, ale děti zároveň ví, že se na mě můžou s čímkoliv obrátit. Tuto svou zkušenost uvádím proto, že chci říci, že zkušenost a vlastní praxe učitele hodně naučí. Je to něco jiného než poslouchat teorii na vysoké škole, která nepřipraví člověka natolik jako osobní zkušenost. V budoucnu bych chtěla být učitelkou a řídit se radami starších. A zda, vydržím ve školství s úsměvem, je otázka do budoucna.