Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak s úsměvem vydržet ve školství

seznam všech úvah

Jak s úsměvem vydržet ve školství

Na začátek musím říct, že mě mrzí, že projekt Pedagogika v praxi končí, protože všechny workshopy, kterých jsem měla možnost se zúčastnit, byly velmi přínosné a poučné. Z každého jsem si odnesla nějaké to moudro, které budu moci ve své budoucí praxi využít, a nyní mám alespoň představu, jak s různými problémy, těžkostmi či nedostatky pracovat.
Jsem o to víc ráda, že jsem mohla být na workshopu Jak s úsměvem vydržet ve školství, protože tyto dvě dámy jsou naprosto fantastické! Obě mají můj obrovský respekt a obdiv a doufám, že z jejich, jak samy řekly v součtu sedmdesátileté praxe (!), si odnesu víc než jen teoretické poznatky, ale že je dokážu praktikovat i ve svém povolání. Zvláště paní Eibenová je pro mě neskutečná osobnost a velmi jí děkuji za všechno, co řekla, protože její projev mi nedovolil, abych snad jen na malou chvilku nedávala pozor. A pokud je pravda, co říkala, že začala učit v roce 1966, tak se pořád nemůžu asi dopočítat, v tom případě vypadá naprosto skvěle!
Tento workshop mi dal hodně z mnoha různých hledisek. Např. pro začínajícího učitele je těžký první nástup před třídu, proto se mi líbilo, jak jsme mohli posoudit různé postoje učitelů v tomto důležitém momentu. Rozhodně si myslím, že je dobré vědět, jaký by měli mít učitelé vztah k žákům, jak je motivovat, jak s nimi mluvit, jak si prosazovat svou vůli, jak si nastolit autoritu mezi žáky, a toto všechno mi tento jeden jediný workshop dal. Vlastně připomenul to, co už jsem se dozvěděla minulý rok, ale opakování je matka moudrosti, takže to určitě nebylo na škodu si tyto věci připomenout. Nicméně jsem „povyrostla“ o další neméně cenné poznatky, např. že už z pozdravu třídy lze vycítit, v jakém rozpoložení třída je, jestli má dobrou náladu, nebo je naopak skleslá kvůli nějaké písemce, tím pak přizpůsobit naši hodinu. Dále mě velmi zaujalo hodnocení žáků, protože prakticky nejde o známky, ale o to, to dítě něco naučit. Takže je dobré se jej přímo zeptat, zda souhlasí se známkou. My bychom mu měli známku odůvodnit a doporučit mu, co by se měl ještě doučit. Bylo toho vlastně mnohem víc, ale to bych mohla opěvovat ještě dlouho.
Myslím si, že v současnosti je podceňována pozice učitele ve společnosti, což mi, mimo jiné i po tomto workshopu, přijde nesprávné. Učitelé mají čím dál tím víc starostí se svými žáky, zvláště na základních školách. Učitel tedy nejen, že musí naučit, ale měl by i vychovávat, a to je v dnešní době úkol více než složitý.