Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Hildebert, Everwin a…myš!

Chtěla bych pouvažovat nad průběhem workshopu s názvem Hildebert, Everwin a…myš!, položit si otázky, co mi absolvování takové poněkud netypické přednášky dalo
a jak by se asi program líbil dětem.
Už dopředu jsem věděla, že se nebude odehrávat v sále domu dětí a mládeže,
ale přímo v prostorách Arcidiecézního muzea v Olomouci. Podle mého názoru výběr místa konání, v muzeum, kde je vytvořené pro edukační programy zázemí, byla skvělá volba. S očekáváním jsem seděla ve třídě na začátek a vstřebávala do sebe jakousi starobylou vznešenost, jež prozařovala celé místo, které tu čekalo jenom na to, abychom ho poznali
a prozkoumali.
Po rutinním vyplnění úvodního dotazníku nám lektor workshopu pan Mgr. Marek Šobáň oznámil, že se předpokládané téma Doba románská na Dómském návrší ruší a nahradí ho předvedení dvou animačních programů pořádaných pro školáky k příležitosti aktuální výstavy Od Tiziana po Warhola. Tímto překvapením snad ještě zvýšil můj zájem. Nebylo náhodou záměrné, že nás na změnu neupozornili předem emailem?
Začínali jsme starým uměním Arcidiecézního muzea a v průběhu tří hodin, které jsme na přednášce pobyli (zjistila jsem, že ani tak dlouhá doba k prohlídce opravdu všech exponátů nestačila), jsme kromě něj navštívili ještě Muzeum moderního umění. Mohla jsem srovnávat dějinné epochy. Obě dvě části expozice položím na pomyslné misky vah, že by bylo umění 20. století zajímavější než staří mistři století 16.?
Zúčastnili jsme se prezentace o činnosti muzea zaměřené na muzejní pedagogiku. Chtěla bych se zamyslet, jestli mě takové promítání trochu nenudilo. Spíše nikoli. Zhlédnutí nápadů z již uskutečněných programů, které se netýkaly pouze dětí, ale i zrakově postižených nebo celých rodin, nám sloužilo k rozšíření obzorů.
V Arcidiecézním muzeu jsme si vybrali obraz, na němž jsme si prohlédli postavu z biblické či antické mytologie, a přemýšleli jsme, co by mohla postava říkat. Možná cvičení také někdy použiji, abych děti přiměla dobře si obraz prohlédnout. Kdybych měla uvést nějaké zápory workshopu, snad ani na žádné nepřijdu. Šťastným řešením se mi jevila práce přímo s originály děl, podle mě je to ta nejlepší motivace. Na animaci jsem ocenila práci s pracovním listem. Nejspíš byl ještě důležitější než ve skutečnosti, provázel celou výstavou
a určoval jí jasnou strukturu. Vpisovali jsme do něj např. jakousi obdobu rozhlasové hry,
kdy jsme ve skupinkách vymýšleli pokračování příběhu o Faethónovi.
Přemístění do Muzea moderního umění dodal workshopu podle mého mínění trochu šťávy a seznámení se s jiným zobrazováním umění v odlišném časovém období. Oproti muzeu předcházejícímu tu bylo k vidění více sochařské tvorby. Na konkrétních příkladech nám lektor popisoval rozdíly mezi realismem a abstrakcí. Jak by se asi tato část líbila dětem? Co všechno by asi ještě i navzdory výkladu určeného pro jejich věkovou kategorii ještě nedokázaly chápat? Dali jsme plně průchod naší invenci a tvořili jsme. Napodobení kubistického díla mi dodalo potřebné rozptýlení.
Na závěr jsme sestavili ze tří různobarevných tvarů, vystřižených z papíru, abstraktní lidský obličej, což byla vhodná aktivita k zakončení, a nejspíše díky ní mě naplnila spokojenost.