Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství

Za druhý nejlepší workshop (z těch, kterých jsem se účastnila) bych označila workshop Jak s úsměvem vydržet ve školství. Líbila se mi pečlivá příprava lektorek a jejich podělení se o zážitky a zkušenosti z praxe. Zároveň to ale ve mně vyvolalo obavu, zda bych si právě já dokázala u dětí získat autoritu.
Jde to vůbec? Se žáky, kteří znají svá práva, ale povinnosti jim nic neříkají, s rodiči, kteří si myslí, že jejich dítěti nespravedlivě ubližuje celý svět a učitel je ten, kdo za to může? Často člověk slyší: „Co ty děti ve škole učí?“ Podle mého názoru děti vychovávají rodiče, a učitelé jsou jen ti, kteří jim poskytují nové informace a vědomosti. Základní návyky jako je zdravení nebo poslouchání autority by měli mít osvojené již z rodiny. Na co se zmůže učitel za 45 minut ve výuce, když dítě přijde domů, kde na něj do večera působí rodinná výchova? Být učitelem je v dnešní době těžké, je ale hezké, vědět, že jste někomu pomohli a něco ho naučili. Člověk vidí svou dobře odvedenou práci, např. především tehdy, když se jeho žák dostane na vytouženou střední nebo vysokou školu.
Otázkou pro mě zůstává trestání dětí. Opravdu je pro dítě trestem poznámka do žákovské knížky nebo snížená známka z chování? Mnohdy se žáci naopak předhánějí, kdo bude mít lepší poznámku, nebo kdo víc naštve učitele. V takovém případě je velmi těžké uchovat si chladnou hlavu. Navíc mi připadá, že se při přijímání studentů na střední školy známky z chování moc nezohledňují, jaký pak mají výchovný vliv? Objeví se na jednom vysvědčení a pak po nich slehne zem. Pokud si učitel u třídy přirozeně nezíská autoritu už na začátku, kolektiv se obrátí proti něj a bude mu dávat jasně najevo, že ho nepřijalo. Takový učitel se pak může stavět klidně na hlavu, ale nic nezmůže.
Zajímalo by mě, jak funguje v praxi hned první pravidlo z desatera, které nám lektorky předložily jako rady do praxe, a tím je důležitost zahájení hodiny. Asi nevím, co bych dělala, kdybych přišla do třídy a nikdo si mě ani po několika minutách nevšímal, žáci by se klidně dál bavili a dělali, že mě nevidí. Naopak ale tradiční zahájení hodiny, kdy je zavedený nějaký rituál mi přišlo jako velmi dobrý nápad. Žáci už od začátku ví, co se bude dít a navíc si učitel ověří jejich kolektivní rozpoložení. Desatero celkově hodnotím velmi kladně, určitě bych se ve své praxi hned několika zásadami řídila. Mnohé z nich lze využít i při běžné výchově dítěte.