Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách regionu

seznam všech úvah

Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách v regionu

Dne 14. 3. 2013 jsme se v Domově dětí a mládeže zúčastnili workshopu s názvem Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách v regionu. Netušila jsem, co můžu od tohoto tématu očekávat, ale jelikož mě vždy bavil dějepis, tak jsem se na tento svůj první workshop opravdu těšila. Ještě před úplným začátkem nám byl rozdán dotazník s otázkami typu jaké památky ve vašem regionu znáte a navštívili jste je. V tu chvíli jsem si nebyla schopna vybavit si skoro žádné památky a to jich máme opravdu požehnaně.
Poté nás přivítal mladý sympatický muž Mgr. Daniel Soukup a s nadšením začal vyprávět. Hned většinu lidí vyvedl z mylného názoru, že se budeme bavit o holocaustu, antisemitismu a všemu spojenému s německým diktátorem Adolfem Hitlerem, což mně osobně vůbec nevadilo a potěšilo, protože bavit se o Hitlerovi a nacismu se mě opravdu nelákalo. Krátce zmínil počátek Židů obecně, zasypal nás spoustou cizích slov a my ohromeně koukali a poslouchali. Chvílemi se tak ponořil do výkladu, až se potom sám vyděsil, jak rychle utíká čas. Nejvíce mě však zaujalo, když mluvit o maximálním povoleném počtu Židů ve městech, kdy mohl mít jen nejstarší syn manželku a děti. Tato výsada se mohla odkoupit, zdědit či podobně, tudíž byla velice lukrativní. Tímto se dal velice snadno regulovat počet těchto společností neoblíbených lidí. Skutečnost, kdo může mít kolik dětí a s kým by měla být záležitost jen dvou dotyčných, stejně jako jejich svatba či podobně, aspoň tedy podle mě. Bohužel to tak nebylo tehdy ani teď. Připomnělo mi to současnou situaci v Číně s její politikou jednoho dítěte. Také mě překvapilo zjištění, že byla povolená jen určitá města, kde Židé mohli žít a to většinou v oddělených částech města. V Kroměříži byla dokonce postavena zeď, za kterou tito obyvatelé nemohli, opravdu děsivá představa velice podobná berlínské zdi.
Teprve poté nám začal vyprávět o samotných památkách v našem regionu. Byla jsem opravdu zvědavá, kolik jich u nás vůbec je. A zjistila jsem, že u nás na Moravě je jich opravdu hodně, kam by se s dětmi dalo zajít. Bydlím ve vesnici v okrese Přerov, takže jsem se nejvíc těšila na Lipník nad Bečvou, Hranice, Kroměříž a Přerov, na který bohužel už nevyšel čas. Překvapilo mě, že jsem dost těchto památek navštívila jako například hřbitovy v Lipníku nad Bečvou, které by podle mě žáky druhého stupně mohly také zaujmout a zcela jistě i správně motivované mladší žáky.
Průběžně jsme se s památkami měst dozvěděli i známé či méně známé rodáky z těchto měst. Na konci tohoto workshopu jsem se zamyslela, kam bych děti vzala v našem městě já a vzpomněla jsem si na krásnou přerovskou synagogu a židovský hřbitov, který jsem bohužel neměla nikdy možnost navštívit. Své účasti na tomto workshopu jsem rozhodně nelitovala a už cestou domů jsem si začala plánovat, kdy tyto památky sama navštívím.