Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení obtížných životních situací v pohádkách

seznam všech úvah

Řešení obtížných životních situací v pohádkách

Toto téma mě oslovilo zejména proto, že pohádky mám velice ráda. Již jako dítě jsem pohádky milovala, a to nejen ty v televizi, ale také ty, co mi vyprávěl tatínek. Vždy se mě zeptal, o čem chci, aby byla večerní pohádka. A já vymýšlela názvy pohádek jako například „Jak šlo umyvadlo na vandr“. Tatínek dokázal vymyslet pohádku na jakékoliv téma a vždy v sobě ukrývala nějaké pěkné ponaučení. Vyprávěl mi, ale i klasické pohádky O Červené Karkulce, O Smolíčkovi, o Popelce, ale také O perníkové chaloupce.
Na workshopu jsme se zabývali i onou pohádkou O perníkové chaloupce. Tuto pohádku zná snad každý už od malička. Když jsem však o této pohádce přemýšlela ve vlaku cestou domů, honili se mi v hlavě různé myšlenky. Je tato pohádka opravdu jen pro děti? Neskrývá se v ní nějaký hlubší smysl? Chápou pohádky dospělí lidé stejně jako děti? Když jsem o této pohádce přemýšlela teď ve dvaceti letech, vnímala jsem ji úplně jinak. Viděla jsem v tomto příběhu jistou symboliku.
To, že otec odvedl děti do lesa se totiž dá chápat v dospělém věku jako výchovu rodičů, která spěje k tomu, aby se děti osamostatnily. Rodiče je postupně v této cestě doprovází až do doby dospělosti, kdy každý začíná žít vlastním životem. Ze společné cesty rodiče odchází a nechávají svého potomka v pomyslném lese plném nástrah. Podle mého názoru křemínky, které Jeníček házel, mohou znázorňovat to, že bychom na svoji rodinu a domov neměli zapomínat a vždy bychom měli umět najít cestu zpět, a to nejen v době, kdy potřebujeme pomoc a podporu. To, že se dětem pomocí křemínků podařilo najít cestu zpět a otec je znovu vedl do lesa, chápu jako druhý pokus o vstup to světa dospělosti a samostatnosti. Ne každému se podaří vstoupit do tohoto světa na poprvé. Samotnou perníkovou chaloupku s ježibabou a ježidědkem chápu jako nástrahy, které v životě potkáváme třeba v podobě drog, alkoholu a dalších nebezpečných závislostech, které nás mohou pohltit. Záleží jen na nás, jestli si budeme chtít sednout na lopatu závislosti nebo jestli na tuto lopatu posadíme ježibabu a „šoupneme“ ji do pece. Není onen perník, ze kterého je chaloupka postavena pro děti stejným lákadlem jako pro dospělé opojné pocity štěstí, svobody a bezstarostnosti, které drogy a alkohol nabízejí? V průběhu pohádky děti utíkají před zlým ježidědkem potkávají babičku, ta jim pomůže dědka zmást a děti tak získají čas, aby utekly. Já babičku vnímám jako symbol toho, že se najdou lidé, kteří bezzištně dokážou pomoci člověku v nouzi. Otázkou je, jak chápat návrat Jeníčka a Mařenky domů? Mohli bychom to snad chápat tak, že děti by se neměli bát vrátit domů ke svým rodičům v případě nesnází?
Pohádky jsou staré snad jako lidstvo samo. Proč jsou tak oblíbené a to nejen mezi dětmi? Já mám na tuto otázku snadnou odpověď. Protože každá pohádka má dobrý konec, a to dává lidem naději, že i jejich životní příběh dobře skončí. Nebo snad znáte někoho, kdo doufá v opak? Především dívky a ženy sní o tom, že si pro ně jednou přijede princ na bílém koni. Já v to také doufala. Sice si pro mě nepřijel onen princ na bílém koni, ale místo něj přijel voják na motorce. To však ještě neznamená, že s ním nemůžu prožít pohádkový život.