Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách regionu

Jelikož mám moc ráda židovské dějiny, nelenila jsem a vyrazila jsem na jeden z workshopů (viz název výše), kde nás pan Mgr. Daniel Soukup podrobně seznámil s regionálními památkami (včetně osob, které máme v případě zájmu kontaktovat). Vyprávění bylo vskutku velice zajímavé a zaneslo mě do mnou dosud neprobádaných a neznámých končin židovské architektury a památek a bylo doplňováno mnoha často jen stěží uvěřitelnými historkami.
Trochu mě během výkladu zamrzelo, že se ve školách nepodává o Židech více informací; kromě holocaustu, založení státu Izrael a následných válek, jsme se ve škole nedozvěděli zhola nic a pokud si dobře vzpomínám, tak školou doporučovaná literatura se šoa věnuje snad až příliš, ale o předchozím období není nikde ani zmínky. Trošku mě trápí otázka proč? Nebo proč až v této době? Bylo snad potřeba takové katastrofy, aby se lidé začali zajímat o své sousedy jiných národností a náboženských vyznání? Bylo předchozí utlačování a šikana Židů lidem opravdu natolik lhostejná? Vždyť různé pogromy se děly už předtím a nebylo jich zrovna málo. Čím to, že se vlna zájmu a knihy se židovskou tématikou vyrojily teprve až po holocaustu? Možná sami Židé změnili přístup k sobě s novým heslem „Už nikdy beránci“, snad se něco změnilo v bodu, kdy se většina lidí přestala hlásit k té či oné víře, nebo snad lidé po dvou nejhorších válkách v dějinách lidstva prozřeli a zamysleli se nad sebou? Napadá mě i myšlenka, že třeba bylo zapotřebí, aby Židé již nebyli těmi sousedy; že bylo nutné, aby byli dostatečně daleko, či mrtví, aby na ně lidé mohli začít pohlížet s jakýmsi respektem a nostalgií něčeho dávno zmizelého.
Správné odpovědi na své otázky samozřejmě neznám (kdybych je znala, co by to pak bylo za úvahu?) a myslím, že jsem své ctěné čtenáře (jsou-li nějací) nakrmila už více otazníky, než je stravitelné. Doufám, že se k učitelskému povolání bude dostávat čím dál víc lidí ochotných nedržet se striktně osnov, ale v rámci výuky se občas zatoulat například k těm židovským památkám. Protože židovské dějiny (stejně jako kterékoliv jiné), nejsou tvořené letopočty, ani čísly padlých, ale příběhy lidí, kteří zde žili před námi.
Závěrem bych chtěla ještě poděkovat za tento workshop, který, myslím, většině z nás ukázal, že toho ještě spoustu nevíme a že se v podstatě přeskakují celé středověké i starověké dějiny Židů, kteří by měli mít ve světových i našich dějinách určitě větší místo, než se jim poskytuje. Nemůžu jinak, než přidat svůj oblíbený citát: „Národ, který nezná vlastní dějiny, je odsouzen je prožít znovu.“ A to byste snad ani vy, ani já nechtěli.