Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak s úsměvem vydržet ve školství

seznam všech úvah

Jak s úsměvem vydržet školství

Jsem moc ráda, že jsem navštívila workshop Jak s úsměvem vydržet školství v rámci projektu Pedagogika v praxi. Byla jsem z něho nadšená. S odstupem času si myslím, že to byl nejlepší a nejužitečnější workshop, na kterém jsem kdy byla. Vedly jej zkušené paní učitelky Mgr. Claudie Eibenová a Mgr. Milena Vincenciová, které měly své povídání perfektně připraveno. Mluvily o svých zkušenostech a zážitcích, dávaly rady a také se snažily, abychom nově získané poznatky dovedli využít v praxi. Myslím si, že to často neumíme. Učíme se teorii, která je jistě důležitá, ale stejně tak je důležité převést znalosti do praxe.

Paní učitelky mluvily o důležitosti úvodu hodiny, o častých chybách učitelů, pochvalách i poznámkách, o přípravě na hodinu, vkládání emocí do rozhovoru, komunikaci s rodiči, o domácích úkolech – úkolečkách a dokonce i o poruchách pozornosti. To vše by měl správný učitel znát. Nakonec jsme mohli vidět i to, jak v praxi vypadá rozhovor učitele s rodičem. V tom vidím největší přínos tohoto workshopu. Vše, co v něm zaznělo, můžu použít v praxi. A taky, že použiju!

Jsem z učitelské rodiny. Odmalička jsem chtěla být učitelkou, hrávala jsem si, že zadávám domácí úkoly, opravuju písemky a rozdávám vysvědčení. V poslední době jsem si ale sama sebe nedovedla představit před tabulí jako učitelka, ke které vzhlíží třída plná žáků. Asi proto, že hodně často slýchávám, jaké jsou dnes děti nevychované a neposlušné, nemají kázeň ani řád, a jak je v tom ještě rodiče podporují a jdou proti učiteli. Měla jsem strach, že jsem si nevybrala správnou vysokou školu a povolání, které chci v životě dělat. Často jsem si říkala: „Budu dobrá učitelka?“ „Budou mě děti brát?“ „Zvládnu to?“ „A co když ne?“ „Co budu dělat potom?“ Tyto nepříjemné pochyby o budoucnosti jsem zažívala v zimním semestru.

Z vyprávění přednášejících jsem ale pocítila jejich obrovskou radost z práce, jejich nasazení a lásku ke svému povolání. Ujistila jsem se, že přesně tohle je to, co chci v životě dělat. Že to bude sice náročné, ale bude mě to bavit, a budu mít své žáky ráda.

Důležité je abych hned na začátku vymezila pravidla a vytyčila mantinely, podle kterých se budou děti chovat. Musím být nekompromisní, protože to bude boj a učitel nemůže před žáky ukázat slabost.Taky jsem ráda, že vím, že děti nikdy nepřechytračím. Třída je totiž vždy chytřejší než učitel.

Udělám vše pro to, abych dodržovala desatero učitele, o kterém paní učitelky mluvily, a aby ze mě jednou byla dobrá učitelka, která děti naučí, bude respektována a kterou budou mít i trochu rádi.