Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Já a ty. Ty a já. Moji rodiče a škola

seznam všech úvah

ÚVAHA Já a ty. Ty a já. Moji rodiče a škola

Jsem studentkou Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a k tomuto skvělému projektu Pedagogika v praxi jsem se dostala díky doporučení jedné maminky, které hlídám děti. Často se ve svém životě dostávám do kontaktu s dětmi, ať už prostřednictvím vykonávání vedoucí na táborech, vedení kroužků, či příležitostné individuální hlídání. Proto se také zajímám o pedagogickou činnost, kterou bych mohla ve svých aktivitách uplatnit.

Pedagogika v praxi mi přijde jako velice zdařilý projekt, plný zajímavých nápadů a témat, která člověka lákají k tomu, aby opravdu přišel na workshop z vlastního zájmu a nejen proto, že musí nebo, že chce získat kredity potřebné pro dokončení vysoké školy. Myslím si, že jsem dobrým příkladem člověka, který se zúčastnil workshopů, proto, že mu přijdou jejich témata zajímavá, přínosná a chce se něco nového dozvědět, i když to přímo nesouvisí s jeho budoucím povoláním.

Já jsem se zúčastnila celkem třech workshopů: Já a Ty, Ty a já, moji rodiče a škola, druhým workshopem byly Příčiny promiskuity a sexuální výchova. Jako poslední workshop jsem si vybrala Mentální anorexii a bulimii – novodobé projevy nepřijetí sebe sama. Musím říct, že ze všech workshopů jsem odcházela s nadšením a dobrým pocitem. Příjemně mě překvapilo, že se tato témata dají pojmout i jinak než jako pouhé přednášení nezáživných faktů. Strávení času na workshopech pro mě bylo skvělým odreagováním, zážitkem a také přínosem spousty nových informací.

Nejvíce se mi líbily první dva workshopy, o kterých se zmiňuji výše. Myslím si, že to bylo hlavně díky jejich lektorce paní magistře Zajícové, která dokázala ve třídě již od začátku vytvořit příjemnou a uvolněnou a atmosféru, témata podávala záživným způsobem a hlavně nám řekla spoustu zážitků a zkušeností ze své pedagogické praxe.

Myslím si, že mi její hodiny přinesly nejen důležité poznatky, jak určitou problematiku podat dětem záživnou formou (například sestavení průběhu pohlavního styku z jednotlivých fází napsaných na papírcích, volnost při názvu každého pohlaví, kdy se děti mohou vyjádřit i nespisovnými výrazy a tím si uvědomí, co je hezké říkat a co ne, atd.). Jak s nimi hovořit vtipným a nenásilným způsobem o citlivých otázkách. Také mi workshopy otevřely nové obzory v mém osobním životě. Dozvěděla jsem se, jací partneři jsou do života absolutně nevhodní a se kterými naopak člověk dokáže žít. Dále jak se má rozvíjet vztah, kdy nastává krize a kdy nejčastěji dochází k rozvodům. Také jsem použila pár her mezi svými přáteli a kamarády, pro vyjasnění některých vztahů (Hra Líbí se mi na Tobě, že…). Doporučila jsem tyto workshopy svým známým, aby si také mohli prožít celou jejich atmosféru.

Jsem také přihlášena na dubnový workshop Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí. Už se na něj moc těším a jsem zvědavá, zda splní moje očekávání.Nebo zda jej dokonce předčí jako workshopy předchozí.