Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství

Workshop s názvem Jak s úsměvem vydržet ve školství mě okamžitě zaujal a ihned jsem zatoužila se ho zúčastnit. Jsem moc ráda, že jsem tak učinila. Asi každý z nás totiž někdy zažil nějakou učitelku či učitele, který byl neustále naštvaný, vybíjel si zlost na žácích, byl nepřátelský a přísný. Zároveň jsme ovšem také zažili ty učitele, kteří byli usměvavý, veselý, optimističtí a dokázali nás nadchnout skoro pro každé učivo.
Zatím ve školství moc dlouho nejsem, pouze se ho okrajově dotýkám, ale s dětmi obecně pracuji už dlouho a vím, že jsem si vybrala těžké povolání. Na druhou stranu je asi také nutné se zamyslet nad tím, proč? Když právě zavzpomínám na své učitele, je mi jasné, že i ti skvělí i ti horší mě nadchli natolik, že jsem se po střední škole vrhla do učiva.
Myslím si, že učitel by měl umět ve školství pracovat právě s úsměvem, ten totiž dodá jeho osobě nejen určité kouzlo a děti i rodiče si ho tak zapamatují, ale také mu samotnému mu to pomůže zvládat náročné povolání. Pracovat neustále s lidmi a navíc hlavně s dětmi je podle mého názoru velice obtížné. Při takovémto povolání je důležité umět si od práce odpočinout, to znamená, že například o víkendu prostě nepracovat, nemyslet na různé problémy v práci a umět si ty dva dny co nejlíp užít. Asi i nějak aktivně, nějakou prostou a fyzickou činností a také si umět odpočinout v hlavě, což znamená ji na nějakou dobu „vypnout“.
Dvě přednášející paní o této věci nemluvily, spíše nás zavedly do prostředí školy a tam radily co a jak řešit, čemu se vyhnout a co třeba i nedělat vůbec. Toto setkání mi dalo asi moc i z toho důvodu, že obě tyto dámy mají za sebou dlouholeté zkušenosti s výukou a stále ještě učí. Proto si myslím, že je důležité, aby takovéto semináře, přednášky či workshopy vedli právě lidé, kteří ještě stále učí nebo aspoň dlouho učili a mají velké zkušenosti. Bohužel v praxi sama vím, že je to spíše jinak. Didaktické záležitosti většinou přednášejí mladí lidé, kteří učili velmi krátce nebo i třeba neučili vůbec. Domnívám se, že takový to pedagog, vám možná předá skvěle spoustu teoretických znalostí, ale sama moc dobře vím, že je lepší slyšet opravdové příběhy a situace, jejich tehdejší řešení a jiné řešení například dnes, protože to si člověk lépe zapamatuje a také se z toho mnohem více poučí.
Myslím, že jsem si ze setkání s oběma učitelkami odnesla mnoho moudrých rad a že, pokud se mi to podaří, vydržím ve školství s úsměvem. Tedy aspoň nějakou dobu…