Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

seznam všech úvah

PŘÍPRAVA KMENOVÉHO UČITELE NA PŘÍCHOD DÍTĚTE S POSTIŽENÍM DO BĚŽNÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Dne 11. 10. 2012 jsem se zúčastnila workshopu s názvem Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné základní školy. Sama jsem studentkou oboru Učitelství pro první stupeň ZŠ a speciální pedagogika, proto si myslím, že tento workshop byl pro mě jako dělaný. Asi jako všechny ostatní účastníky mě na začátku zarazila otázka paní Mgr. Valáškové, která zněla: „Kdybyste museli vybrat jedno postižení svému ještě nenarozenému dítěti, které by to bylo?“ Na výběr jsme měli z několika možností: sluchové, zrakové, mentální, tělesné a poruchy chování. Vzhledem k tomu, že nejsem v prvním ročníku a něco už o těchto postiženích vím, automaticky jsem vyřadila postižení mentální a sluchové. Vždyť která máma by chtěla, aby její dítě mělo například autismus a v životě jí neprojevilo sebemenší náznak lásky? Nebo v případě sluchově postiženého dítěte, které se většinou nenaučí mluvit, neslyšela jeho první slova apod. Samozřejmě, zrakové postižení bych také nevybrala, oční kontakt je podle mě jeden z nejdůležitějších. Tělesné postižení by pro mě bylo ještě docela přijatelné za předpokladu, že by nebylo kombinované. Tím myslím kombinované např. s mentálním postižením. Takto jsem stihla přemýšlet během té chvilky, kterou nám paní magistra dala a uvědomila jsem si, že nejsnesitelnější by pro mě byly poruchy chování.
Tak jsme se na workshopu dostali až k integraci postižených dětí. Otázku zda integrovat či neintegrovat už rozebíralo mnoho chytrých hlav a já sama nevím, zda bych s integrací do své třídy souhlasila. Určitě by muselo záležet na kolektivu dětí, protože záleží na nich, jak dítě s handicapem přijmou. Protože ať už se o tom mluví nebo ne, postižené děti bývají někdy utlačovány a šikanovány. Samozřejmě záleží na učiteli, jak tuto situaci zvládne. Nejdůležitější by pro mě ale byla otázka sebe samé. Dokázala bych to? Zvládla bych takovou náročnou situaci? Upřímně řečeno, nevím. A to i přes to, že studuji speciální pedagogiku. Při počtu 25 dětí ve třídě je tato představa poněkud těžká. Ve škole vás totiž na takovouto situaci nepřipraví. Samozřejmě je skvělé vše slyšet od pedagogů, kteří mají letité zkušenosti, jako paní Mgr. Valášková, ale potom vše stejně záleží na vás a na osobnosti toho integrovaného dítěte.
Dalším velice diskutabilním tématem byl návrh o zrušení praktických škol. Toto téma vyvolalo velikou diskuzi a myslím, že jsme se všichni společně shodli na tom, že tato situace by byla pro naše školství velikou pohromou a hlavně krokem zpět.
Tento workshop ve mně zanechal spoustu otázek, ať už se týkaly postižení dítěte nebo té často probírané integrace. Každopádně jsem si odnesla mnoho zajímavých informací, které by se jen těžko hledaly někde jinde.