zpět na detail: Vnitřní portrét, psychohrátky s výtvarnem
Již z názvu samotné akce bychom mohli vytušit, že účastníky budou především studenti zaměřující se na výtvarnou tvorbu a zároveň studenti spíše extrovertní, kteří se nebudou stydět před cizími lidmi otevřít svůj vnitřní svět.
Ale veškeré mé předpoklady byly brzy vyvráceny a tak po několika hodinách, jsem se už ani nedivila tomu, že mezi námi jsou i studenti, kteří od extrovertů a výtvarníků mají hodně daleko. Protože při této víkendové akci nebylo důležité, jaké máte výtvarné kvality, jaký je stupeň Vašeho nadání, ale jediným předpokladem pro to, aby se Vám víkendová akce stala přínosnou, bylo Vaše aktivní zapojení se.
Zpětně Vám teď popíši pocity, které jsem prožívala první den. Naštvaná jsem seděla v autobuse, protože o tom, že jsem byla přijata, jako náhradník jsem se dozvěděla pouhý den předem. Ano, odmítnout jsem mohla, ale vidina postupu na cestě k získání kreditů, byla silnější než veškerá má zlost na nezodpovědné studenty, odhlašující se den předem. Celou cestu na Sluňákov, kde víkendová akce probíhala, jsem přemýšlela o tom, jak je svět hrozně nespravedlivý a jak to bude protrpěný víkend. V tu chvíli bych snad dala vše za to, abych to měla už za sebou, ale člověk míní...
První obrat přišel po seznámení s lektorem, který mě zaujal nejen svým charismatem, ale hlavně svou upřímností. Pak ale proběhli seznamovací hry a já si říkala, co to je? Snad jsem přišla na školení a ne si hrát hry?! Při vzpomínce na tuto větu jsem si později připadala velmi hloupě. Snad jako to dítě sedící v první lavici a tvrdící paní učitelce, že se učit počítat nemusí, protože má kalkulačku. Jenže to ještě netuší, jak moc mu v životě bude tato schopnost užitečná.
Takže tušíte správně, netrvalo tolik hodin a já pochopila, že bez prvotního bližšího seznámení se skupinou, bychom nebyli schopni dále se účastnit aktivit, jakých jsme se účastnili. Nechci Vám teď popisovat činnosti, které jsme dělali, ale chci se zamyslet nad tím, jak se školní víkendová akce, na kterou jedete opravdu s tou největší nechutí, může proměnit v akci, ze které se nechcete vrátit a jako bonus ještě dostanete „nový pohled na sebe sama“. Zamýšlím se nad tím, kde je ten moment, kdy se ve mě změnil nezájem v pozornost? Nechuť k aktivitě? A říkám si, to je ono, to je to mistrovství, které se chci naučit jako budoucí pedagogický pracovník. Mistrovství vyvolat v dítěti touhu po poznání.
Prvotní negativní předsudky tohoto školícího pobytu se rázem změnily v pozitivní. A pozitivní naladění přešlo v euforii. Nejen že jsem po tomto víkendu přijela plná energie a touhy pracovat na sobě a zlepšovat se v mnoha věcech, získala jsem především nové znalosti a velkou inspiraci pro práci s dětmi nejrůznějších věkových kategorií.
Na závěr nezbývá než poděkovat Všem, kteří se podílejí na fungování Pedagogiky v praxi, protože díky nim, můžu být i já nyní o kousek dále na cestě k pedagogickému Umu.