Úvahy /

ÚVAHA: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

Pamatuji si, že když jsem nastoupila do první třídy základní školy, tak se nás všech paní učitelka ptala, jaké povolání bychom chtěli vykonávat, až budeme dospělí. Spolužáci jí dávali různé odpovědi. U chlapců se často objevovala povolání typu policista, řidič kamionu, voják, hasič a tak podobně, zatímco u dívek se vyskytovaly zdravotní sestřičky, lékařky, kadeřnice, kosmetičky, zvěrolékařky, návrhářky atd. Já si přesně pamatuji, že jsem odpověděla, že chci být paní učitelka.

Replica Handbags Samozřejmě se mé představy o budoucím povolání s přibývajícím věkem měnily a v deváté třídě, když jsem se rozhodovala, co budu dělat, jsem nevěděla, na jakou střední školu si mám dát přihlášku. Nakonec jsem se dostala a úspěšně složila maturitu na Střední zdravotnické škole. Při rozhodování mé další dráhy jsem si ale byla jistá, že zdravotní sestřičkou nikdy nebudu a chci si splnit mé přání z první třídy- být paní učitelkou. Dala jsem si přihlášku na Pedagogickou fakultu a úspěšným splněním přijímacích zkoušek jsem se dala do plnění dětského snu.

Vím, že povolání pedagoga je velmi náročné, je nutné na jeho vykonávání mít určité předpoklady. Obzvláště náročné je v dnešní době, kdy je nutné brát v potaz to, jak se chovat k dnešní mládeži a jednat s ní. Dnešní děti jakoby neměli ani kapičku ohledu na to, že se s nimi učitel snaží vyjít v dobrém. Ony místo toho, aby se učiteli snažili jeho práci ulehčit, tak činí právě naopak. Jsou samozřejmě i děti, které jsou v souladu s učitelem, ale jak vlastně jednat tak, abych já jako kantorka získala na svou stranu nejen ty hodné, ale i ty zlobivé děti.
Vše nám na workshopu, vhodně demonstrovanými scénkami, objasnila zkušená paní učitelka, která vyprávěla příběhy ze své praxe. Po jejím příchodu do sálu jsme byli tuším všichni zcela zaskočení. Její příchod nebyl takový, jak na jiných přednáškách. Jakmile jsme ji spatřili a jakmile nás pozdravem oslovila, tak v tom okamžiku si získala náš respekt. Nemusela pro to udělat moc, stačilo to, jakým způsobem to vše učinila. V ten moment jsme si mnozí uvědomili, že úplně první kontakt se žáky je tím nejdůležitějším prostředkem, který nám podle reakce žáků na naši metodu ukáže, jaký bude náš následující proces výuky.

Prozradila nám spoustu prostředků, které nám pomohou v budoucím povolání u žáků uspět. Měli bychom si všímat především pozitivního chování u žáka a to v něm podporovat a na negativní jevy nereagovat nějak příliš intenzivně. Proto nedávat poznámky za každou věc, která nás rozčílí, naopak udávání pochval za jakoukoliv snahu a žákovu prospěšnou činnost, je vhodnou volbou k tomu, abychom podpořili jeho sebedůvěru a motivovali ho k dalšímu snažení prospěšné činnosti a aby se kladně zapojil do vyučování. Když budeme totiž žáka neustále napomínat, tak tím pádem ho to jakoby uspokojuje, řekne si, že jeho chování splňuje jeho očekávání a místo, aby nás poslechl a přestal vyrušovat, tak se jeho chování ještě zhorší. To se týká především hyperaktivních žáků. K varování toho, že se nám jeho chování nelíbí, se nemusí používat jen zvýšený hlas s varovnými slovy, což se u některých pedagogů na základní škole, kam jsem docházela, hodně používalo. Klidná slova nebo i jen nepatrná a vhodně zvolená mimika a gesta nám pomohou žáka usměrnit v souladu s námi očekávaným chováním. Musím říct, že jak jsem tuhle paní učitelku poslouchala, tak jsem si zkoušela vybavit nějakého pedagoga, který mě kdy učil, a z toho velkého počtu jsem takovéto učitele měla jen asi dva, kteří používali podobný způsob výuky. Což je moc velká škoda!

Moc se mi tento workshop líbil a myslím si, že ten, kdo se právě tohoto workshopu zúčastnil, tak si uvědomil, že učitelskou práci je sice stále obtížné vykonávat, ale s určitým důvtipem, i bez jakéhokoliv rozčilování a hledání těch nejpřísnějších metod k řešení problémů, se s úsměvem dá řešit mnoho situací.