Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Vnitřní portrét, psychohrátky s výtvarnem

seznam všech úvah

Vnitřní portrét, psychohrátky s výtvarnem

Na tuto „víkendovku“ jsem se hodně těšila, protože název napovídal něco o psychologii a o malování… snad – a to je můj šálek čaje, ráda si hraju, ráda tvořím, ráda objevuji nové možnosti uvnitř sebe samé. Hned při poznávacích hrách jsem zažila pár adrenalinových situací – poprvé, když ke mně z boku někdo přiběhnul, popadnul mne kolem pasu a mé nohy se zničehonic, bez varování, začaly vznášet půl metru nad zemí. O pár vteřin později už se, stále stejně překvapené, ocitalo mé tělo na původním místě. Podruhé u hry zvané Zvídavý kompot, kdy mi při dosedání na židli jedna z mých přezůvek vypověděla službu a odešla do věčných lovišť (zřejmě lovit nožku, která k ní bude něžnější). A potřetí, když jsem se stala hlavním aktérem hry na podporu vzájemné důvěry a pomoci a šla si hrát na slepého horolezce po nohou a hlavách ostatních účastníků. Byl to neskutečně silný zážitek, ale přiznám, že jsem po většinu doby měla pocit, že je to zkouška důvěry spíše pro ty, jimž šlapu na nohy a jimž se zapírám rukama o hlavy – jestli mi budou věřit, že jim neublížím, že je neškrábnu, nekopnu… Ale společnými silami jsme dokázali, že jsem se dostala až „na vrchol“, krásný pocit!
Když jsme měli sami sebe přiřadit do jednoho ze tří světů (červený, modrý, žlutý), moje volba byla jasná – já jsem prostě „Modrásek“!  A kdo to je? Není to žádný chladný tvor, který se neumí radovat, jak by se zdálo lidem žlutého světa. Není to člověk, který se bojí změn, ani není někým bez vášně, jak by si o něm mohli myslet lidé červeného světa. Modrásek je člověk, který má ve svém životě rád určitý řád, jistotu, smysl – šestý smysl – a pak také radost, aktivitu, nové možnosti a růst. Je to člověk energický, tvořivý, jeho fantazie umí být bouřlivá jako rozbouřené moře – a on ji pak se svou rozvážností dokáže přetvořit v nové, krásné a až fascinující myšlenky nebo činy. Co jsem při tvoření těchto tří světů pochopila, je to, že každý má svůj vlastní svět, ve kterém má své jisté dominující vlastnosti, ale zároveň si ze světů těch druhých propůjčuje vlastnosti pro sebe ne tak typické, které ho však něčím fascinují. Tyto vlastnosti pak na něj působí, člověk se jimi nechává obohatit a rozšiřuje svůj vlastní svět do nových, zcela nečekaných a přitom tak zajímavých rozměrů.
V našem životě není dobré uzavírat se stále jen ve svém vlastním světě, každý by se měl otevírat světům těch druhých, přemýšlet nad nimi, nechat je na sebe působit a obohatit tak život svůj i těch druhých. Prožila jsem dva dny různých her, aktivit, chvil na zamyšlení… otevřela jsem neznámým lidem kolem sebe okno do své duše, oni mi na oplátku ukázali pohled do těch svých – a jako bychom se najednou všichni znali… a cítili, že se v nás cosi změnilo, že už nikdy nezůstaneme stejní. A za to bych chtěla Sašovi moc poděkovat!  Lépe bych si tuto víkendovku nepředstavila ani ve snu.