Úvahy /

JAK S ÚSMĚVEM VYDRŽET VE ŠKOLSTVÍ

Tento semestr jsem si poprvé zapsala předmět Pedagogika v praxi a musím podotknout, že hned první dva workshopy (Jak s úsměvem vydržet ve školství a Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně základních škol nejen v češtině) mě nadchly. Zpočátku jsem si sice nedokázala představit, jak vydržím šest hodin sedět na nepohodlných židlích, ale výklad byl natolik zajímavý, že jsem na to téměř zapomněla.
Proč právě Jak s úsměvem vydržet ve školství? Zlákal mě název, který pro někoho může být, nebo dokonce je nereálný. Možná, že namítnete, že úsměv není zrovna to nejdůležitější, co při výuce potřebuje a že dobrý učitel byl měl být pro své žáky především autoritou, a proto by si měl od nich udržet patřičný odstup. Při tomto workshopu, jsem se ale mohla přesvědčit, že respekt a lehká dávka humoru se rozhodně nevylučují a že v některých situacích může být úsměv účinnějším prostředkem než dlouhé vysvětlování, nebo přísné kárání.
Celou přednášku nás provázely dvě učitelky, paní Mgr. Klaudia Eibenová a paní Mgr. Milena Vincenciová, které mají za sebou bohaté zkušenosti. Moc se mi líbilo to, že dámy nehovořily jen o nějakých strohých režimech, řádech a faktech školy, ale hodně nám vyprávěly a předváděly neotřepané věci z jejich praxe. Moc pěkné a odvážné byly také výstupy mých kolegů, kteří si šli před nás vyzkoušet třeba to, jak se se studenty přivítat první den ve škole. Všichni účinkující mají můj obdiv, protože postavit se před takové množství lidí a ještě ke všemu vrstevníků, to chce sebrat dost odvahy. Dalším zážitkem byl pro mne nasazený problémový žák. Především jsem obdivovala obě lektorky, jak pěkně zvládly všechny jeho výstupy a zároveň jsem se musela usmívat studentovým nevhodným výrokům. Částečně mi ho bylo trochu líto, i když vím, že by k tomu v mém oboru docházet nemělo. Proto mě celkem překvapilo, když většina lidí po odhalení identity problémového žáka zvedla ruku, že jim lezl na nervy, ale do jisté míry je chápu. Také mě potom napadly otázky: „Zvládly by tuto situaci učitelky, když by tam byl takový student doopravdy a nevěděly by o něm předem?“, „Měly by stejné reakce, byly by také tak shovívavé?“ Věřím a doufám, že ano, i když si myslím, že v praxi je to mnohem složitější.
Když se zamyslím, jakou formou nám byly předány zážitky, informace a vše, co se na workshopu dělo, hodnotila bych to kladně. Vyhovovalo mi, že se učitelky během povídání střídaly a mezi teoretické části vkládaly praktické a názorné ukázky. Myslím si, že si obě zaslouží pochvalu a přeji, aby jim úsměv ve školství opravdu vydržel.
V závěru bych chtěla poděkovat i všem ostatním, kteří se na workshopu podíleli a nemyslím tím jen organizátory, ale i posluchače. Studentům, kteří na workshopu nikdy nebyli bych chtěla říct, aby se nenechali odradit délkou přednášek ani negativními reakcemi kamarádů. Co se nelíbí druhým, může se líbit zrovna nám.