Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: V hlavní roli: umění

gümüş yüzük

seznam všech úvah

ÚVAHA: V hlavní roli umění

Byl to první z workshopů, které jsem v tomto semestru absolvovala a byl opravdu moc povedený, o to více mě pak mrzelo, že jsem se nemohla účastnit již předešlého, který se konal také v Arcidiecézním muzeu. Na úvod jsme si řekli, co nás ten den čeká a hned nato jsme se pustili do malování, což mě velice bavilo. Poté následovala komunikace beze slov pomocí kresby, myslím, že jsem člověk s velkou fantazií, ale bohužel před druhými lidmi se již nějak v tomto směru neprojevuji, protože jsem se již mnohokrát setkala se zápornou reakcí. Lidé prostě často odsuzují fantazijní světy, a tak jsem se „neodvázala“, a proto si myslím, že mi ani tato část moc nešla, prostě jsem se styděla, co kdyby si o mě někdo něco špatného myslel.

Pak jsme opustili dílničku a šli se projít částí Arcidiecézního muzea, které je opravdu nádherně zrekonstruované. Já sama jsem v něm byla už alespoň pětkrát. Tato část mě velice bavila, byla to opravdu moc pěkně udělaná zážitková pedagogika, spojení výkladu, prohlídky a hry mě vždy bavilo a měla jsem pocit, že se vracím zpět do dětství na základní školu, kde jsem milovala každý výlet, exkurzy, besedu… V jednu chvíli jsme byli rozděleni do skupin, a já se tak „odvázala“ a snažila se být nejlepší, že se nám to nakonec opravdu podařilo a naše skupinka vyhrála. Vyzkoušeli jsme si také každý sám za sebe, jak moc si toho pamatujeme s expozice, kterou jsme předtím shlédli a i tato činnost nás donutila si opravdu vybavovat více, než při běžní prohlídce a splnilo to také druhý účel, každý jsme si od toho okamžiku všímali mnohem více detailů, protože jsem již věděli, že určitě přijde další hra nebo něco podobného, kde naši paměť a pozornost opět využijeme.

Po kratičké přestávce jsme se přesunuli do Muzea umění, kde se konala výstava zaměřená na Olomoucké baroko. Tady jsme si pěkně názorně ukázali, jakým způsobem lze dětem dopomoci k tomu, aby si lépe zapamatovaly důležité mezníky na časové ose. Následně jsme opět absolvovali kratičkou prohlídku spojenou s výkladem především o Svaté Pavlíně. Mě ovšem velmi zaujal model a pohnutý osud kostela, který kdysi stával na Náměstí Republiky, a který byl zbourán pouze z důvodu toho, že kostelů bylo v Olomouci prý nadbytek. Tak mě alespoň těší, že vím, že na Místě dnešní pošty kdysi stával krásný kostel, na který si dnes málokdo vzpomene a přitom to byla krásná součást ještě krásnější Olomouce. Osobně si myslím, že by stálo za to, aby se lidé dozvěděli, co všechno kdysi v Olomouci bylo, aby to nezmizelo v propadlišti dějin a zapomnění. Určitě by to byl námět na zajímavou výstavu.

Tento workshop tedy hodnotím velice kladně, velmi se mi líbil. Byla to pro mě škola hrou, velké uvolnění a pobavení, prostě super změna. Sama bych si přála pro naše děti více takovýchto vyučovacích hodin. Nejraději bych se jich s nimi také účastnila, občas si přeji být zase dítětem, ale to asi většina z nás.