Úvahy /

ÚVAHA: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

Učitel a teenegeři, v dnešní době dost podstatné pojmy, ale proč jsou vlastně podstatné. Na tomto workshopu nám jedna paní učitelka s mnoholetou praxi povídala, jaké to je učit teenagery a mnohdy to není žádný med, ale pro kantora obrovský nápor na nervy a hlavně psychiku. Ale proč to je takový nápor, vždyť my jsme taky byli v pubertě a dospívali jsme a pokud se vrátím, o pár let zpět, mohu zpětně pozorovat naše chování vůči učitelům a nyní chápu proč tomu tak je. Mohu se na to podívat i jinýma očima, a to očima budoucího kantora a hodně rychle mě ten úsměv na rtech přešel po slovech, které jsme slyšeli.

Děti, učitelé, prázdniny, všechny tyto pojmy patří do jednoho balíčku a to je škola. rolex replica watches Každý kdo není učitel nebo nemá se školou žádnou spojitost, nemá ani potuchu co se právě za těmito zdmi děje. Veřejnost si myslí, jak se všechny ty děti ve školách vzdělávají a učí se novým poznatkům, ale opak je pravdou. Mnohdy se řeší problémy kázně, záškoláctví a v horším případě i šikany. A kde zmizel ten úsměv, se kterým má učitel vydržet? Jak má člověk, především pak učitel, vydržet usmívat se po celou dobu výuky a přitom ví, co jsou jeho děti zač. Jedním z lidských pocitů je radost. Radost žít, radost učit, radost být s dětmi, radost učit novým poznatkům. Toto by měl mít každý učitel denně před očima a jít do třídy opravdu s úsměvem, ač je to v některých situacích mnohdy těžké avšak pouze takto vydrží.

Dnešní děti nemají žádnou úctu ke starším lidem. I moje zkušenost, ač jsem na začátku života a životní cesty, je taková, že mladší děti opovrhují vším, co se jim nabízí. Nemají ten základní respekt před nikým a hlavně před ničím. To co si v dnešní době dovolí oni, my jsme si nikdy nedovolili, ač jsme si toho v průběhu školních let dovolili mnoho. Oni tu radost nemají naučit se něco nového, zjistit zajímavé fakta a mnoho dalšího. Oni nemají zájem o školu a myslím si, že kdyby byla zrušena povinná školní docházka, mnoho z nich by do té školy ani nechodilo, protože je to nuda být ve škole a učit se. Období puberty a dospívání přejde a převážné většině se otevřou oči, když zjistí, že neumí vůbec nic a bijí se do hlavy, proč se líp neučili a nedali na slova svých učitelů, kteří to mysleli jen a jen dobře a chtěli pro ně jen to nejlepší.

Abychom našli odpověď na otázku: „Jak vydržet s úsměvem ve třídě?“ měli bychom se zamyslet nad přístupem nás samotných. Pokud chceme vydržet, musíme jít pořád dopředu, jít s dětmi, stále se vzdělávat, jinak úsměv na rtech nám opadne velmi brzo a nám nezbyde nic, jen oči pro pláč a někdy i odchod z milovaného pracoviště. Jako budoucí učitel, mám již nyní možnosti vidět spoustu věcí pod jiným úhlem a mohu změnit určité věci a právě teď se ubírat již tím správným směrem, abych z té mé životní cesty nesešla dřív, než na ní nastoupím. Mohu cvičit úsměv v situacích, do kterých mě život přivede už na této cestě a všem daným situací se budu muset postavit čelem. A jak jinak zvládnout všechen ten nápor, než s úsměvem na rtech, protože jak říká Morgenstern Christian: „Smích je branou a úsměv dveřmi, kterými může do člověka vklouznout mnoho dobrého.“