Hlas – nejcennější nástroj učitele

Hlas je dle mého názoru opravdu nejcennější nástroj učitele. I když… je hlas opravdu nástroj? Můžeme ho někam přemístit? To asi těžko. Přesto může být brán hlas jako nástroj a co se týče profesí, jako je profese herce, zpěváka, ale i učitele, je to opravdu něco, bez čeho se prakticky nedá obejít. Právě z tohoto důvodu je nutné o něj pečovat. Nabízí se spousta tzv. babských rad, ovšem musí se uznat, že ty se vztahují spíše až na určitý problém. Těm by se ale mělo předcházet, a proto je nutné umět se svým hlasem pracovat a zbytečně ho nepřetěžovat.
Dle mého názoru by měl být na pedagogické fakultě předmět, který by k tomu studenty vedl. Je nutné, aby každý znal svoji hranici, znal možnosti svého hlasu a podle toho s ním pracoval. Vždyť co jiného učitele „prodává“ než právě hlas? Hlasem může žáky zajmout, může je ale také okřiknout. Každý jistě zažil učitele, jehož výklad ho nezajímal, protože buď mluvil moc nahlas, nebo naopak moc potichu a často takoví učitelé dostávali přezdívky typu „uspávač hadů“. Naopak učitel, který s hlasem dokázal pracovat, studenty většinou zaujal více. Důležitá je samozřejmě pak i rychlost, což se na výsledném dojmu rovněž podepíše. Učitel je svým způsobem herec a ten musí svůj hlas umět ovládat. A kde jinde by se to měl naučit, než právě na akademické půdě? Hlasu budoucího učitele by přece měla být věnována mnohem větší péče.
Hlas měl velkou váhu také v minulosti, do jisté míry snad i větší. Je nutné si uvědomit, že dříve se lidé dorozumívali většinou ústně, psaná forma byla jisté privilegium. Dnes se bohužel setkáváme s fenoménem dnešní doby, kdy žáci „neumí mluvit“, dělá jim potíž o něčem diskutovat, popsat danou věc či problém. Již při příchodu do mateřské školy se paní učitelky s tímto problémem potýkají. Často se stává, že s dětmi doma rodiče nekomunikují, a oni pak mají v budoucnu velký problém.
Výše zmíněné problémy nastínila i paní doktorka Pavla Sovová, lektor tohoto workshopu. Ukázala nám ale také, jak s hlasem souvisí dech, což si ne každý uvědomuje. Zvláštní zjištění pak je, jak málo lidí umí opravdu správně dýchat. Jak jsem se ale dozvěděla, nejlepší a nejzdravější nádech je při zívání.
Paní lektorka nám ukázala i nějaká cvičení, zábavné pak byly zejména některé, při kterých měnila rychlost a intenzitu hlasu. Bylo na ní znát, že má za sebou mnohaleté zkušenosti a že ví, jak má posluchače zaujmout.