Jak s úsměvem vydržet ve školství

Dne 28.3. jsem se zúčastnila workshopu „ Jak s úsměvem vydržet ve školství.“ Hned na začátku mé úvahy musím napsat, že to byl ten nejlepší workshop, kterého jsem se kdy zúčastnila. Vůbec jsme se nenudili a dostalo se nám od obou skvělých lektorek spousta cenných rad, které jistě využijeme v naší učitelské praxi.
Stát se učitelem, kterého respektují a mají rádi jak děti, tak rodiče, není vůbec jednoduché. Dnešní doba klade na každého z nás vysoké nároky. Spousta rodičů žije v domnění, že čím jsou jejich děti drzejší a tvrdě si prosazují své názory, tím lépe se jim v životě povede. Zkrátka že s ostrými lokty se v životě rozhodně neztratí. Právě rodiče jsou pro své děti vzorem a záleží jen a jen na nich, zda vzorem dobrým, či špatným. Dalším vzorem je pro děti jistě i učitel. Mě samotnou má paní učitelka, kterou jsem měla na prvním stupni nadchla natolik, že jsem už tehdy byla rozhodnutá, že chci být učitelka stejně dobrá jako ona.
Učitelská profese už dávno není uznávanou a respektovanou jako v dřívějších dobách. Nemluvím jen o finančním ohodnocení učitelů, ale i o všeobecném nahlížení na tuto krásnou a zajímavou profesi. Často se setkávám s názory, že učitelé ve škole nic nedělají, mají často prázdniny a děti nic nenaučí. Slyšela jsem i názor- kdo nic neumí, ten učí. Ráda bych, aby si všichni, kteří mají tento názor zkusili týden učit. Zaujmout a ukočírovat třídu plnou někdy i třiceti dětí, je opravdovým uměním. Každé dítě je osobností, navíc čím dál více dětí má specifické poruchy učení, ke kterým je důležité také přihlížet. Pro dobré výsledky dětí ve škole je velmi důležitá dobrá spolupráce rodičů a učitelů.
Ve své třídě jsem měla chlapce, který se sice učil dobře, byl přirozeně inteligentní, ale měl problémy s chováním. V hodinách často vyrušoval, nenosil si pomůcky ani úkoly. Bylo velmi obtížné chlapce usměrnit. Velké problémy s ním měla paní učitelka, která jej měla z tělesné výchovy. V zápalu hry nadával dětem velmi sprostě, urážel je, vrhal se na ně. Navíc odmítal dělat cviky, které jej nebavily. Pozvala jsem si maminku do školy, abychom tuto situaci řešily. Během rozhovoru jsem zjistila, že maminka nemá sebemenší zájem kontrolovat úkoly – vždyť už je třeťák, tak by měl být samostatný. To, že se pere, je chyba špatné výchovy rodičů ostatních dětí a učitelka tělocviku je prý neschopná…. Druhý den mi chlapec oznámil, že si bude dělat co chce, protože maminka řekla, že jsem blbá. Jak získat respekt dítěte, když o vás takto před ním mluví rodiče? Musím říct, že jsem se o letních prázdninách hodně pobavila, když jsem právě tuto maminku potkala. Řekla mi, že už se nemůže dočkat, až prázdniny skončí. S tím jejich klukem se prý nedá doma vydržet. A to má jen jedno dítě. Učitel jich má plnou třídu. A mnohdy uznání za práci žádnou….
Pro učitele je určitě největším uznáním jeho práce, když se k němu žáci i po letech hlásí a rádi na něj vzpomínají. Přes všechny různé problémy si myslím, že je to ta nejkrásnější profese jakou jsem si mohla vybrat.
Děkuji za zajímavý a poučný workshop.