Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině

Poruchy učení? Ano, setkala jsem se s nimi u svých spolužáků na základní škole i posléze na gymnáziu a ted na vysoké škole. Nikdy mi nedělalo problém tyto spolužáky respektovat a nezávidět jim třeba to, že mohou psát doplňovačku místo plnohodnotného diktátu či mít na písemku z matiky více času. I když se přiznám, že sem tam se člověk s davem zasmál tomu, jak spolužák s poruchou učení (dyslexie) přečetl špatně nějaké to slovíčko, ale nakonec i samotný aktér se nad tím také většinou pousmál. Asi jsme měli štěstí v tom, že naše třída byla vždy dobrým kolektivem. Takové věci si člověk uvědomí až později, třeba právě na takovém workshopu, kterého jsem se účastnila. A to, že takové děti bývají terčem častého výsměchu a šikanování a někdy samotní učitelé, zejména v dobách minulých, si s těmito dětmi nevěděli rady. V dnešní době jsou naštěstí budoucí pedagogové na tyto případy připravovaní již při studiu a této problematice se věnuje více prostoru. Proto takové dítě s poruchami učení může i bez problémů dostudovat. Jediné, co nikdy nejde moc uhlídat, je přístup ostatních žáků k dětem s takovými poruchami. Šikana a posměšky jsou dnes velkým problémem a ne vždy je v silách pedagogů vztahy ve třídě nastavit tak, aby bylo vše v lati. Není potřeba třeba zmiňovat to, že to, jak dítě jedná s druhým, závisí hned na několika faktorech, od výchovy doma až po kontakt s jinými dětmi s kterými se jedinec sdružuje atd. Přesto pedagog musí takové dítě do kolektivu vhodně uvést a zejména mladším dětem nějakým přijatelným způsobem vysvětlit, že ono dítko nemá tyto úlevy jen tak, ale proto, aby si samotné z vyučovacích hodin něco odnášelo, jelikož postupy, které vyhovují ostatním, nemusejí vyhovovat tomuto žáčkovi. Proto není záhodno, aby se ostatní děti s žáčkem přiměřovali a řešili, že má třeba lepší známku a vysmívaly se mu, protože „to se nedá počítat“, jelikož to měl jednodušší. Takové srovnávání je bezpředmětné a to děti musejí pochopit.
My samotní si ani nedovedeme představit, že zejména v dětství být v něčem odlišný musí být opravdu těžké. I když to někteří nemusejí dávat najevo, uvnitř je to může trápit, zejména když ostatní spolužáci dávají najevo svoji nadřazenost.
Přednášející na workshopu poměrně podrobně vylíčily svoje zkušenosti a zážitky s těmito dětmi. Nám posluchačům nezbývalo nic jiného, než pozorně poslouchat, protože to byl velice poutavý a zajímavý workshop, který pro naše budoucí profese byl velmi přínosný.