Jak se domluvit s lidmi, kteří nechtějí aneb ty a já jsme z jedné krve, bratříčku

Po návštěvě Workshopu pro učitele o tom, jak vést výuku v hodinách a o úloze učitele mě napadá, že při současném stavu školství a zájmu studentů o probíranou látku, je stále těžší zaujmout a udržet určitou kvalitu výuky.
Úloha dnešního učitele je, co se týče výchovy, stále složitější. Pokud dříve žák nedával pozor nebo vyrušoval, byl náležitě potrestán případně i fyzickými tresty a společnost to považovala za přirozené. Avšak s nástupem amerického modelu školství, kdy jsou žáci nedotknutelní, se v mnoha případech výuka zvrhává k organizovanému chaosu ze strany žáků a učitel se svými pravomocemi může udělit maximálně poznámku či napomenutí, které však v konečném důsledku nemá žádný vliv. Ještě méně řešitelné jsou pak situace s méně přizpůsobivými žáky, povětšinou romské národnosti, či nápravných zařízení.
Jaké má tedy dnešní učitel možnosti výchovy a udržení kázně v hodinách? Pokud tedy nefunguje přirozený respekt k učiteli, který může být způsoben osobními sympatiemi, strachem, respektem a pod… Žáci většinou vyrušují a znemožňují soustředit se nejen učiteli na vedení hodiny, ale také ruší své spolužáky, kteří se nemohou soustředit na výuku. Problémy způsobují jak jednotlivci, tak i skupinky, a v nejhorším případě pak celá třída, která vycítí, že učitel je v koncích a mohou si proto dovolit jednání, na které by si jako jednotlivci netroufli. Dalším problémem pak bývá pasivita žáků, až sabotování při plnění zadaných úkolů, nebo bavení se mezi sebou, kdy se snaží hodinu takzvaně „rozložit“.
Proč se takovéto chování děje, a z jakého důvodu dochází ke konfliktům, nelze jednoznačně určit. Zpravidla to bývá více faktorů najednou, avšak mezi ty nejdůležitější lze označit: sociální zázemí žáků a vztahy v rodině; předvádění se žáků před třídou s cílem přitáhnout na sebe pozornost; nedostatečná přirozená osobnost učitele a schopnost zaujmout žáky a nadchnout je pro probíranou látku (žáci to vnímají jako velkou nudu a nemají zájem se vzdělávat).
Je tedy potřeba najít společnou řeč a vzájemně se respektovat a mít nastaveny určité hodnoty jako jsou slušnost a schopnost vcítit se do druhého. Pokud je žák odměněn za něco co dělá dobře, může v tom také najít zalíbení. A je možné, že bude pracovat svědomitě, protože si uvědomí, že to dělá, aby se naučil něčemu novému a mohl to v životě použít. Pokud na druhou stranu žák respektuje učitele a dokáže svým zájmem ocenit jeho práci, učitel pak bude mít zpětnou vazbu a hodiny může koncipovat tak, aby to nebyla jen ztráta času a energie ale bude přínosná pro obě strany.
Z workshopu s panem Pávkem mám poznamenaných pár bodů, jak vypadá hodina, pokud dojde ke konfliktu učitele s třídou, případně jednotlivcem.
1. Vyhýbavé chování, popření, nebo útěk: Zde si učitel namlouvá, že k žádnému konfliktu nedochází a pokračuje ve výuce, jako by se nic nedělo. Po čase se však může situace zhoršovat a v učiteli se hromadí skrytá agresivita, která může vést k nervovému zhroucení.
2. Přizpůsobení se nebo zmírnění problému: Kdy se učitel podřizuje chování žáků, ve snaze zachovat si s nimi dobré vztahy. Hodiny se pak neslučují s původními plány učitele a žáci si rozhodují, co budou dělat, většinou nedělat nic.
3. Nátlak a donucení: V tomto případě učitel využívá své pravomoce a dominance a trestá žáky poznámkami, vyloučením ze třídy apod. Tento způsob ovšem řeší jen symptomy, ale příčiny problémů přetrvávají a třída se po čase může bouřit.
4. Kompromis a vyjednávání: Strategie něco za něco, při které mohou obě strany něco získat. Funguje zde již určitý respekt k druhé straně a schopnost spolupráce při řešení problému. Berou se zde v potaz zájmy a potřeby všech zúčastněných při vyjednávání.
Je tedy relativně těžké obstát v úloze učitele při výuce, ale ne zcela nemožné. V mnoha ohledech je práce učitele psychicky velmi těžká a není pro každého, je to spíše životní poslání, kterému musí věnovat velkou energii. Na to, aby měly jeho hodiny smysl, a aby vytvořil společně se žáky studijní atmosféru a žáci si odnášeli cenné vědomosti a učitel pocit z dobře vykonané práce, musí mít přirozený cit a zkušenosti.