Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak s úsměvem vydržet ve školství

seznam všech úvah

Jak s úsměvem vydržet ve školství

V letním semestru mě nejvíce zaujal workshop ,,Jak s úsměvem vydržet ve školství‘‘ Tento workshop jsem si vybrala, protože bych v budoucnu chtěla učit na Základní škole a přišlo mi zajímavé si poslechnout cenné rady zkušených pedagogů. Již název mi prozradil, že se jedná o velmi zajímavé a diskutované téma. První otázka, která mě napadla před začátkem workshopu byla ,, Jde vůbec vydržet ve školství?‘‘.
Na začátku workshopu si paní magistry sjednali pořádek, bez toho aniž by promluvili. Oni vlastně promluvili, ale gesty. Poté řekla ,, Dobrý den‘‘ a my jsme měli za úkol říct ,, Dobrý den, celý den‘‘. Celkem jsme to opakovali 4 krát. Velice se mi líbilo, že paní Magistra si stála za svým, dokud nebyla spokojená. Obdivně jsem se na zadívala a přemýšlela jsem ,, Zvládla bych to taky? Být tak klidná a vyrovnaná? Je to díky praxi? Nebo už to má člověk v sobě?‘‘ Vzbudilo to ve mně velmi pozitivní emoce. A s nadšením jsem očekávala co přijde dál.
Jako budoucí učitelka si představuji, jak nastolím pravidla ve třídě a všechno bude šlapat jako hodinky. Přijdu do třídy, pozdravím se s dětmi, děti se posadí a budou z nadšením očekávat, co jsem si na dnešek pro ně připravila. Ale co když to tak nebude? Co když vejdu do třídy, kde si mě skoro nikdo nevšimne nebo mě budou bojkotovat? A už vůbec nebudou nadšení z toho co všechno jsem si pro ně připravila. Vůbec si to nedokážu představit. Myslím si, že to v nynější době vidím přes růžové brýle.
Další vyprávění se zabývalo nejčastějšími chybami učitelů, poznámkami, pochvalami, komunikací s rodiči, zadávání domácích úkolů. Řekli jsme si pedagogické desatero. Po vyslechnutí cenných zkušeností, jsem začala přemýšlet ,, Budu dobrá učitelka? Dokážu děti vůbec něco naučit?‘‘ přepadl mě strach z budoucnosti. Možná to je strach z neznáma. Je to i tím, že zatím nemám za sebou mnoho praxe. Zatím probíhali skoro samé náslechy.
Myslím si, že role učitele není vůbec lehká. A už vůbec ne v této době. Často se zamýšlím nad tím zda být přísná paní učitelka nebo kamarádská? Jde snad i oboje? Doufám, že v budoucnu tomu přijdu na kloub a budu ta paní učitelka, na kterou si žáci občas vzpomenou. Díky paním magistrám, které nám neříkali jenom pozitiva a kladné zkušenosti, ale řekli nám také svá selhání, začínám mít pocit, že jsem si vybrala správně. A že učený z nebe nespadl. A hlavně díky chybám se učíme. Snad jich v budoucnu neudělám mnoho.