Úvahy /

Mně se to nemůže stát!? Aneb Ženy a alkohol I.

Během života nás potká spousta nezdarů díky nimž máme často chuť se na vše (s prominutím) vykašlat. A to mnozí z nás ještě nejsou ani v jeho půlce. Svá neštěstí řeší každý jiným způsobem. Někdo si koupí čokoládu, jiný zaleze do postele a vybrečí se, další jde cvičit. Ale co udělá člověk, který přišel o své bohatství. Ztratil to, na čem mu nejvíc záleželo? V hlavě mu běží den, kdy naposledy držel v náručí své nemocné dítě. Otevře oči, probudí se a v ruce nedrží svou malou holčičku, ale sklenici vína. Levného, červeného vína a sám neví co udělal špatně, že musel takhle dopadnout. Dostal nálepku „alkoholik“ a nikdo se neptá proč. Není to přinejmenším zvláštní?
Je velice důležité si uvědomit, že se nikdo nestane závislým na alkoholu ze dne na den. Že každý má svůj životní příběh ve kterém s sebou nese těžká břemena. A věřte mi, že jich občas není málo. Právě naopak. Spousta lidí ohrnuje nos nad alkoholiky a přiznám se, že ani já nejsem jejich zastánce. Je tu ovšem jeden rozdíl, avšak dost podstatný. Ten, že mezitím než si nějaký náhodný kolemjdoucí nad takovým člověkem odplivne, já si kladu otázky. Nespočet otázek. Jedna z nich je velice jednoduchá. Co se stalo? V hlavě mi běží tisíc smyšlených příběhů, které mohli tuto osobu potkat. Které stojí za troskou, na kterou se právě dívám.
Chytráci vám předloží nekonečno úvah o tom, jak by takovou situaci zvládli mnohem lépe a že by určitě nesáhli po alkoholu nebo drogách. Jsou o tom stoprocentně přesvědčeni, a jsou schopni se s vámi na toto téma „do krve“ pohádat. Vsadím se, že si i vy právě teď myslíte že vás tohle potkat nemůže a přemýšlíte nad tím, jak byste se zachovali vy. Jedna stránka je, si takovouto situaci představovat a druhá něco takového zažít, dokázat se s tím poprat. Asi je těžké se do toho vžít, protože jste v tuto chvíli šťastní a téměř bezstarostní. Studujete vysokou školu, chodíte ven s přáteli, máte po boku věrného přítele, zdravé děti a všechno se zdá být úplně v pořádku. Ale co až se, nedej Bože stane něco podobného právě Vám. Půjdete si zacvičit?
Řekněme si na rovinu, že si občas každý z nás dá skleničku (mnohdy ne jednu) když má nějaký splín a něco ho trápí. Mám pravdu, je to tak? A přesně v tu chvíli si je potřeba uvědomit podstatné, a sice to že možná právě tato sklenice je vaše první. První na cestě k alkoholismu…