Biologie dítěte: výživa a fyzická degenerace, nedostatečná strava

Naše zuby jsou špatné, protože jíme mnoho rafinovaného cukru. Mléko, které pijeme, vlastně není mlékem, ale jen obarvenou vodou, která nám má navodit pocit, že mléko pijeme. Zuby se nám kazí, jelikož naše celá společnost začíná být degenerovaná.
Všechny myšlenky, které jsem v úvodu použila, mi zůstaly v hlavě ještě dalších čtrnáct dní po navštívení workshopu paní Dubmanové a jejího manžela. Tento workshop mi pozměnil úhel pohledu na svět. Vždycky jsem si myslela, že když nebudu jíst moc čokolády a slaných věcí, tak přece budu žít zdravě. Ke snídani si dám müsli s mlékem, na oběd nějaké to maso s přílohou a zeleninou a poté celý den zakončím večeří, která se bude skládat ze sklenice nějakého džusu a celozrnného pečiva. Myslím, že to byla taková ideální představa, kterou jsem plus mínus dodržovala. Avšak po 25. 4. 2013 se moje ideální představa o mém „super“ jídelníčku rozpadla. Za všechno mohl cukr, který se nachází ve všem, kterému se nedá vyhnout a který nám ničí nejen zuby, ale i život.
Seznámení s paní Dubmanovou přineslo mému životu mnoho otázek, na které teď hledám odpovědi. Např. Jak je možné, že my jako lidé, nejsme schopni vyrobit kvalitní potraviny? Proč se v obchodech neprodává pravé mléko, ale jen nějaká náhražka? Proč nemůžeme najít v supermarketu zdravou zeleninu, která by neobsahovala stopy nějakých chemických postřiků? Proč kuře, které si koupíme, je nadopované? Vždyť přece každému musí být jasné, že tím si ubližujeme jen my sami. Chápu, že doba se změnila, že potřebujeme některé věci vyrábět a uchovávat jinak. Ale copak si musíme navzájem jen škodit? Naše doba je rychlá, pohotová. Na jednu stranu je hezké, že když přijdete do obchodu, najdete tam spoustu potravin, takže není problém si vybrat. Ale jsou všechny ty potraviny, které tam třeba leží tři dny, zdravé a obsahují všechny živiny, které mají?
Jednu věc jsem si po skončení toho workshopu vyjasnila. Potraviny v obchodech, i když se tváří všelijak zdravě a lákavě, vlastně zdravé až tak moc nejsou. Mnohem lepší jsou potraviny, které si člověk sám vypěstuje, sklidí a uvaří. Ideální by tedy bylo, kdyby každý mohl mít svou menší farmu, kde by si pěstoval svou vlastní zeleninu a choval zvířata. Tato představa je však bohužel trochu utopistická. Většina lidí totiž nemá peníze, natož čas se svojí malé farmě věnovat. U nás v ČR si raději půjdeme nakoupit nějakou tu mrkev, než abychom si ji sami vypěstovali. Je to lehčí, méně pracnější a možná i levnější. To, že tím nezískáme potřebné vitamíny, nám sice vadit bude, ale nic s tím neuděláme. Jsme na to líní. To, že naše děti budou mít předkus nebo zákus nám sice vadit bude, ale když ho budou mít všichni, tak to vlastně nebude nic divného, ne? To, že už třeba ve 40 budeme potřebovat nové zuby, jelikož ty naše nám pod návalem cukru postupně vypadají, nebude žádný problém. Zubařů je dost a umělé zuby přece taky nejsou tak špatné.
Podobné myšlenky, které jsem zde uvedla, mi prolítávají hlavou neustále. Samozřejmě, že já osobně nechci, aby mé dítě mělo předkus a aby bylo nějaké zdegenerované, a to jen díky mně a mému partnerovi. Vím, že s největší pravděpodobností tomu nebudu moct úplně zabránit, ale proč se o to aspoň nepokusit?