Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

seznam všech úvah

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Jak podpořit emocionální zdraví dítěte? Jednoznačně četbou. Čtení prostě pomáhá. Odkud jinak by dítě znalo základní princip dobra a zla? Vždyť přece každé malé dítě ví, že dobro má zvítězit nad zlem a to nejen v pohádkách. Když si tohle každý malý čtenář (nebo posluchač předčítaných pohádek) zafixuje už od dětství, žilo by se nám možná líp. Jenže ne každý má to štěstí, že mu rodiče četli na dobrou noc.
Já jsem to štěstí měla. Mamka mi četla před spaním několik let. A když jsem byla starší a mohla jsem si číst už sama, předčítala mi vždy, když jsem byla nemocná. Nějak jsem se vracela do dětských let a uzdravování probíhalo lépe. Jenže kolik dětí dnes opravdu zná knihu opravdu důvěrně? Rodiče vytíženi prací nemají čas věnovat se dítěti, a místo aby dětem večer pohladili duši příjemnou četbou, posadí je raději k televizi, kde děti napjatě sledují, jak se Tom chystá přetáhnout pánvičkou Jerryho. Přitom by stačilo, aby si večer společně sedli a byli tu jeden pro druhého – skrz knihu.
Ne nadarmo se říká, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. V tomto případě netřeba mluvit přímo o stáří, ale stačí o pubertě. Vysoké procento dětí, kterým se předčítalo v dětství, se stává čtenáři v dospělosti. Nejedná se tedy už o krásný zvyk?
Ale je na čase položit si otázku, kdy jsem sama přečetla knížku, ačkoli mi bylo jako dítěti hojně předčítáno. Když pominu knihy do školy, dostanu se o několik let zpátky, kdy jsem si půjčila v knihovně z vlastní vůle knihu. Často totiž odpovídám, že nemám čas. Ano, vím – lžu sama sobě. Přitom jedna dobrá a kvalitní kniha by mi ulehčila každodenní starosti, protože bych měla krásnou příležitost „vypnout“ mozek.
Proč tedy dětem tak málo dopřáváme tohoto uvolnění, když to nestojí nic víc, než chvilku času? Je určitě levnější záležitost zajít do knihovny a vypůjčit si knihu, než koupit tři DVD s animovanými kýčovitými pohádkami, které nám Amerika nabídla. Sledováním televize dítě slovní zásobu nerozvine. Sama jako budoucí učitelka v mateřské škole vidím, kterým dětem rodiče čtou, protože jejich výslovnost a schopnost mluvit, je úžasná. Ale je smutné, že těchto dětí je opravdu málo.
Jedno vím ale jistě. Jestli jednou budu mít děti, budu jim denně číst a žádnou výmluvu o nedostatku času si nepřipustím. Protože co může být krásnějšího, než ležet na konci únavného dne zachumlaný v posteli a slyšet příjemný hlas mámy, která tajemně pronáší typickou pohádkovou větu: Žili spolu šťastně až do smrti…