Úvahy /

Mně se to nemůže stát?! Aneb Ženy a alkohol I.

Pít či nepít? Kdo z nás se odváží nahlas odpovědět na tuto hamletovsky položenou otázku? Ne nadarmo se alkoholu říká ohnivá voda a indiáni velmi dobře věděli, proč jej takto nazvali. Voda, jež vám vlije oheň do těla a podlehne tomu každý, kdo jej užívá. Budu-li odpovídat sama za sebe, tak tedy nepít. Je mi jasné, že sedět teď někde mezi mými kamarády, sesypou se na mne jako vosy a začnou vytahovat jeden argument za druhým: odvěké pití alkoholických nápojů, léčivé účinky některých alkoholických nápojů, příjemná chuť, součást národní kultury, ... A nakonec přijde eso z rukávu: věc osobní svobodné volby. Ano, věc osobní svobodné volby neustále masírované ze všech stran reklamní kampaní výrobců. Většina lidí říká, že ví kdy přestat, kde je ta pomyslná klapka a že když se pije s mírou, tak to není žádná závislost. A právě na tyto argumenty mě napadá jediné – přílišná obrana alkoholu bez schopnosti uznat jeho škodlivost je formou projevu závislosti. Závislost „moderní“ konzumní společnosti. Uvědomili jste si někdy, na čem všem je společnost závislá? Nebudu to teď vše vyjmenovávat, protože bych tady musela popsat celý koloběh lidského „společenského“ života. Smutné je, že závislost na alkoholu je dána právě tímto životním koloběhem, protože je to pro většinu lidí nejsnazší cesta, jak se odreagovat, uvolnit a uniknout na chvíli z reality. Alkohol uvolňuje smysly a otvírá skořápku, za kterou se většina z nás schovává. To je podle mě znak dnešní společnosti: život ve své skořápce, neustálá přetvářka a skrývání svých citů. Je totiž mnohem snazší přesvědčit sebe sama i své okolí o tom, že naše slabost není slabostí, ale potřebou, bez které není náš život možný.
Každý má právo se rozhodnout, zda si skleničku dá či nikoli a každý má právo se opít dle libosti. Ale také se často zapomíná, že právo volby jde ruku v ruce s osobní zodpovědností za sebe a za své jednání a konání a málokdy je podnapilý člověk schopen toto reflektovat. Aneb moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Myslím si, že nejsem sama, kdo si vybaví nejednu dopravní nehodu zapříčiněnou alkoholem nebo úmrtí dítěte v důsledku zanedbání povinné péče. A i když v těchto situacích viníme (opilé) jednotlivce, chyba je spíše v nastavení systému. Zkusili jste někdy spočítat, kolik reklam propagujících alkohol je odvysíláno například v průběhu večerního programu? A na kolika stránkách ve vašem oblíbeném časopise?
Na závěr uvádím citaci jedné mladé ženy: „Je těžké srovnávat závislost… Kuřák si také koupí krabičku cigaret, i když je na ní napsáno upozornění, že kouření způsobuje rakovinu. I Eva neodolala pokušení. Pro nás je vidina lahve vodky stejně lákavá jako pro Evu jablko na stromě. Každý přece ví, že zakázané ovoce chutná nejlépe.“
Velmi bych chtěla poděkovat za tento workshop, byl velmi přínosný a doporučila bych ho vřele všem.