Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

Hořím. Trochu života do toho umírání. Nemáte někdo po ruce hasicí přístroj? Nejlépe pěnový, ať mám pěkně ustláno. Takovou energii do života by potřebovala polovina studentstva. Cesta ke dnu je poměrně rychlá, ona gravitace tomu pomůže. Nahoru se ovšem vždy šplhá s vypětím sil. A ten, kdo se vyšplhá až nahoru, dochází vždy k závěru, že by si tu cestu nerad zopakoval. A co tomu předejít úplně? Někdy to ovlivnit nelze, ale to, co ovlivnit lze, to bychom neměli nechat jen tak napospas naší ignoraci.
Někdy záleží pouze na tom, jakým směrem se vydáme, jindy je zapotřebí nepřehlédnout stopku, před kterou zavíráme oči. Někdy je nutnost rozhodnout se na základě intuice, jindy je potřeba poslechnout rozum. „Štěstí“ při volbě asi neovlivníme, ale můžeme na něj nahlížet jako na kladné okolnosti při rozhodování. Nehledejte cestu za štěstím, bylo nám řečeno, ale pokuste se být šťastní po celou dobu vaší cesty. Kam chcete vlastně dojít? To je vaše věc, ne věc štěstí – hledat jej, když je po celou dobu u vás a vy se nešťastně plahočíte světem, aniž byste se rozhlédli kolem sebe, je ta nejkratší cesta ke dnu.
„Jsme pány svého osudu? Je lepší mu vzdorovat, nebo si sednout a uvařit si čaj?“ Přiklonila bych se k tomu čaji a ještě bych považovala za celkem pravděpodobné, že si k tomu dám i nějaký zákusek, aspoň jednou za čas. Vzdorování bere hodně sil. Ano, občas je dobré bojovat, ale pakliže je boj beze smyslu – není to jen hloupost? Nevědomost nám dává pocit síly – ač jí plýtváme na větrné mlýny. Víte vy co, povinnosti vám nikam neutečou – a až se k nim vrátíte odpočinutí – hned půjde všechno líp.
Osud je docela zvláštní záležitost řádu tohoto světa. Někdo ho pojmenovává různě. A jakmile mu dá jméno, jde v jeho stopách, věří, že to je právě on, kdo má pro něj nachystáno něco mnohem lepšího, co ho učiní šťastnějším. Omyl. Co si člověk neudělá, to nemá. A co si udělá, to je taky jeho problém. Štěstí není usušený čtyřlístek založený v modlitební knížce a ani tupý nadhled spoléhající se na okolnosti, případně okolí samotné, je to vlastní snaha a cílevědomost, je to schopnost nenechat nic náhodě, popř. náhodu využít ve svůj prospěch a optimismus je prvním krokem. Dalajlama jednou řekl: „Otevřete se změnám, ale neztrácejte své vlastní hodnoty.“ Já jen dodám, že se nejdříve musíte ohlédnout zpátky a zjistit, zda ty hodnoty mají potřebnou kvalitu pro vaše uspokojení. Pak už půjde vše jako po másle.
Děkuji mockrát za tento workshop, byl velmi přínosný, doporučuji dalším.