Úvahy /

Hlas – nejcennější nástroj učitele

Kdyby se mě někdo zeptal, co si představuji pod pojmem hlas, nejspíš bych mu odpověděla, že hlas je jakýsi zvuk, který vydává člověk při komunikaci, je souborem myšlenek zprostředkovaných jazykem. Bez schopnosti hlasu bychom na sebe zřejmě jen mávali rukama nebo psali své myšlenky na papír. Všechno by se tím ale strašně prodlužovalo, nemyslíte? Díky hlasu je naše komunikace rychlejší, efektivnější, ale hlavně plná emocí.
S naším hlasem prakticky počítáme. Ale co když ho náhle ztratíme? Mně se to stalo. Sice jen na dva dny ale upřímně: stačilo mi! Když je člověk odkázán pouze na gesta a občasné šeptání, tak si nemůžete prosadit, nemůžete říct myšlenku, tak jak byste chtěla a cítíte se od ostatních izolovaná.
Ohledně učitelské profese je hlas nenahraditelný. Učitel s hlasem pracuje každou vteřinu vyučovací hodiny. Díky ztišení nebo naopak zvýšení hlasu či úplným odmlčením se snaží udržet pozornost žáků a kázeň v hodině.
Podle mě je na hlase člověka nejdůležitější právě to, že umí vystihnout emoce. Jedna obyčejná věta se dá vyjádřit mnoha způsoby, v hlase můžeme rozpoznat upřímnost nebo naopak ironii či sarkasmus. To vše se však nedá říct o moderních technologiích v podobě chetu jako je ICQ, SKYPE, FB, atd. Tyto vymoženosti se sice snaží nahradit emoce formou smajlíků, ale nic nedokáže vystihnout význam věty tak jako mluvené slovo. Tyto vymoženosti do značné míry nahrazují (nebo nejspíš „zlepšují“) a zrychlují komunikační proces, ale nikdy ho snad nenahradí úplně. Vždy se budeme setkávat s lidmi, řešit různé situace a tak dále. Vždy budeme nuceni k přímé komunikaci. Alespoň doufám.
Jedna věc mě ovšem na hlase hodně znepokojuje. Některé věci se špatně říkají. Např. když už nám dojdou výmluvy a musíme říct pravdu, že třeba někoho prostě nemáme zájem vidět z určitého důvodu. Dalším typickým příkladem by mohl být rozchod s partnerem/partnerkou. Člověk má strach mluvit v těchto situacích, protože jsou hrozně skličující. Nechceme druhému ublížit. Poslední dobou se podle mě rozšířily rozchody prostřednictvím smsky. Tento způsob já neuznávám. Cokoli, co je napsáno ať už smskou, na ICQ nebo dalších programech, prostě nevyjádří emoce a nemusí být dobře pochopeno. Na jedné straně přijde holá, děsuplná věta a její příjemce je v rozpacích. Neví, co si má myslet, jak reagovat. Nechápe, jak se cítí ten druhý člověk na opačné straně, jestli mu byl celý jejich vztah úplně ukradený, že se ta osoba zmohla pouze na pár písmen. Příjemce zprávy neví, jestli ta osoba momentálně trpí, pláče nebo se naopak směje a je úplně v pohodě.
Děkuji za velmi přínosný workshop 