Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

seznam všech úvah

ÚVAHA: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

Z mého pohledu se jednalo o celkem zajímavý přednáškový cyklus, kdy posluchači nebyli pouze pasivními účastníky, ale byla jim umožněna i aktivní účast v podobě složení a prostudování osudů pěti dětí, které si prošly dobou války v koncentračních táborech. K dlouhému rozjímání mě donutily otázky k evaluaci kurzu, kdy jsme se měli vyjádřit k našemu pohledu na holocaust a jeho znalost u nás samotných. Sám si dovolím tvrdit, že téma holocaustu a celá doba druhé světové války je přítomno i v dnešní společnosti a vyvolává v lidech stále velmi silné emoce.

Existuje bezpočet publikací, věnující se této ponuré etapě lidských dějin, některé obsahují faktograficky přesné informace, jiné tuto kvalitu postrádají. Samotné téma holocaustu je velmi citovou záležitostí židovského etnika, které je velmi citlivé na jakékoliv, revizionistické tendence zpochybňující současné přežívající dogma o průběhu holocaustu. Těmto pochybovačům dávají berné argumenty samotní historici studující průběh holocaustu, když si sami sobě často protiřečí a popírají se navzájem. Jak v počtech obětí, tak způsobu využívání vyhlazovacích technik v těchto táborech.

Ať již holocaust proběhl jakýmkoliv způsobem a počty obětí jsou různé, bez diskuze nelze popřít, že se tato událost bohužel stala. Se smutným konstatováním lze pouze poznamenat, že tato událost nebyla výjimečnou v lidských dějinách, ale táhla se lidskými dějinami neustále. (Genocida latinských kultur, Genocida Arménů, Genocida Severoamerických indiánů…..). To mě vede ke konstatování, že lidské bytosti i přes svůj mentální a společenský rozvoj v průběhu dějin jsou horší než zvířata. Zvíře zabije, když musí, člověk to dokáže i s nižších pudů jako je rozdílnost myšlenek, náboženství nebo rasy.

Proto jsem pesimistou a nevidím pomyslné světlo na konci tunelu. Tato etapa lidské „tvořivosti“, si vybrala pouze stádium odpočinku, než zas ukáže pravou povahu lidského jednání v jeho hrozivé a nepochopitelné touze po krvi a ničení. Jsme sami sobě obrazem své velikosti, ale zároveň i svého nevyhnutelného pádu.