Využití chirofonetiky z pohledu učitele

Popravdě, slovo chirofonetika jsem před navštívením semináře nikdy neslyšela. Neměla jsem vůbec tušení, co znamená, co se za ním skrývá a doteď, když někomu o semináři vyprávím, jako první to musím vysvětlit. Teď už vím, že jako budoucí logoped bych tohle zrovna vědět měla a jsem ráda, že vím.
Replica Handbags Kdybych se ale měla zamyslet celkově nad chirofonetikou, jejím přínosem, jejími plusy a mínusy, musela bych vypíchnout jako první to, že prokazatelně pomáhá! To nám paní magistra na worshopu dokázala na nespočtě příkladů. Teorie o tom, že slovo, zvuk, všechno, co řekneme, v nás rezonuje svým vlastním, originálním způsobem, mě fascinuje. A nutí mě k zamyšlení. Opravdu je možné, že cokoliv řekneme se na nás odrazí, odrazí se v našich orgánech, ve vodě, ze které jsme utvořeni?
Naopak chirofonetika pomáhá i lidem, respektive dětem, které nemluví. Takže ve chvíli, kdy jsem sobě připustila jakýsi účinek slov na náš zdravotní stav se nyní stavím před otázku, jaktože může tento alternativní způsob léčby změnit i situaci člověka s mutismem, elektivním mutismem, autismem nebo s různými neurózami. Nedovedu si moc dobře představit jaký může mít léčivý účinek pouhý dotek a rezonance hlásek v těchto případech. Myslím, že bych si to musela sama zkusit, sama se podívat na klienta a terapeuta, jaký vztah tam probíhá, jak to funguje.
V rámci workshopu nám byl předložen také způsob studia chirofonetiky u nás. Není to jen tak, má to své plusy a mínusy, nad kterými se musím pozastavit. Například to, že během studia chirofonetiky žena nesmí být těhotná ani kojící ani mít malé dítě. Těhotenství bych ještě pochopila, totiž, pokud vycházíme z antroposofické teorie (a chirofonetika z ní vychází), tak je jasné, že dítě v těle matky také, stejně jako všechny naše orgány v těle, vnímá rezonanci slov, ba co víc, rezonuje také. Proto pro plod může být třeba určitý způsob terapie škodlivý. Tak jsem to alespoň pochopila já.
Pokud si mám ale představit využití chirofonetiky ve vlastní, budoucí logopedické praxi, popravdě, nevím, zda bych se k ní uchýlila. Myslím si, že u nás alternativní léčebné metody pořád nemají dostatečně pevné základy, na kterých by se dalo stavět a mnoho klientů je stále zpochybňuje. To je ovšem pouze můj názor, samozřejmě nám paní magistra říkala, že má plné ruce práce a neví, koho léčit dřív. Já si prostě myslím, že na to, aby jste člověka-klienta-žáka ,,utáhli“ na alternativní léčení vyžaduje to speciální charakter, který já nejspíš nemám. Budu raději intervenovat podloženými a standardizovanými metodami.