Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Praktický průvodce waldorfskou pedagogikou

Pokud bych se měla zamyslet nad alternativním školstvím jako takovým, nad waldorfskými či montessori třídami, jako první by mě napadla otázka – proč? Proč si společnost zavedla alternativní vzdělávání? Důvod je jasný, klasické školství nám nestačí. Pokud nám ale klasické školství nestačí, vidíme v něm chyby a nedostatky, logicky z toho vyplývá, že nový systém, který si vymyslíme, bude bez oněch chyb, bude dokonalejší, lépe propracovaný a celkově lepší. Je to ale opravdu tak?
Odpověď přijde současně s odpovědí na otázku – dala bych své dítě do waldorfské školy?
Ano, asi ano. Zatím se mi totiž jeví jako mnohem lepší místo k výchově a vzdělání. Jeví se mi jako účinný způsob jak dítě připravit na život v moderní společnosti. Myslím si, že dítěti rozhodně víc dá to, když se naučí mluvit před všemi, vyjádřit svůj názor a svoje pocity, nestydět se a prosadit se. Ve waldorfské škole takto začínají den, děti si sednou a povídají si. Každý dostane prostor a každý ho musí využít. Tohle těm dětem už nikdo nesebere, i kdyby zapomněly, co se všechno v té škole naučily, tak tuto schopnost si ponesou celý svůj život, nebudou se bát, budou si umět vzít svůj prostor v diskuzi, budou zvyklé, že se člověk musí prezentovat, aby si ho ostatní všimli.
Myslím si také, že mít místo hodiny epochu, tak jak tomu ve waldorfu je, přináší dětem nejen obohacení obyčejného školního roku, kterých mají před sebou devět, ale může v nich dokonce probudit pocit jako ,,těším se do školy“ nebo ,,probíráme něco, co mě baví a zajímá“. Děti tady nejsou svázány linkovaným školním sešitem (ač je to propírané a kritizované) mají volnost v tom, kdy se půjdou v hodině napít, klade se důraz na jejich osobnost. Alternativní školství je pedocentrické, zaměřené na dítě a řekneme si, která matka by nechtěla, aby bylo něco zaměřeno přímo na její dítě? Na jeho potřeby, individualitu. Vždyť v této škole se individualita v dětech pěstuje a živí, jinde se, podle mého názoru, trestá každá sebemenší odlišnost.
A že jsou ve waldorfu integrovány i děti autistické, lehce mentálně retardované, děti s ADHD či jinými poruchami? Tohle že někomu vadí? A proč? Je mnohem lepší naučit už teď své intaktní dítě, že společnost je různorodá, že lidé nejsou všichni stejní, že jsou mezi námi slabší a silnější, lidé, kteří potřebují naši pomoc, pochopení a podporu. V kolektivu s autistickým spolužákem si děti uvědomí nejen to, že existují mezi námi i lidé se specifickými potřebami, ale také si uvědomí vlastní užitečnost při pomáhání třeba zrovna tomuto spolužákovi. Můžou se cítit potřebné a užitečné, což obvykle děti naplňuje.
Celkově hodnotím waldorfskou školu jako velmi podnětné a milé místo pro vzdělání dítěte. Ale stejně jako každá škola, i alternativní škola poskytne dítěti jen jakousi základní výbavu, lepší nebo horší, to je jedno, nakonec stejně jen záleží na osobnosti toho jedince, jak s tím, co mu bylo dáno, v životě naloží.