Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Příprava pedagoga na emočně vyhrocené krizové situace ve školním prostředí

seznam všech úvah

ÚVAHA: Pedagogové! Jak na krizové situace?

V uplynulém víkendu 7. – 8. května jsem se zúčastnil víkendové akce s názvem: Příprava pedagoga na emočně vyhrocené krizové situace ve školním prostředí. Tento název nás děsil při každém vyplňování příslušných dotazníků. Avšak hrozivý název hned neznamená tytéž zážitky.
Za ranního rozbřesku jsem protřel oči a přemýšlel, co na mě v následujících dvou dnech může čekat. Krutý výcvik budoucích pedagogů obrněných neprostupným klidem? Příprava mladých lidí na nelítostné povolání ve školství?
Hned po příjezdu mě mile překvapila slova: „Dora tu ještě není, tak se pojďte nasnídat“. Za dveřmi obrovského objektu užívaného dříve jako dětskou ozdravovnu, na nás čekala snídaně v podobě švédského stolu. V tu dobu byla atmosféra mezi námi ještě trochu ostýchavá. Většina účastníků kurzu se viděla poprvé a zábrany odbourával až čas a realizované tematické hry.

Dopolední prezentace týkající se diskriminace, provokace, šikany a spousty dalších věcí, které do školního prostředí nepatří a způsobují jen potíže, byla místy až šokující. Věci, jež si žáci a studenti vzdělávacích ústavů dovolili, byly otřesné. Jako příklady nám Štěpán – jeden z lektorů víkendu, uváděl více či méně mediálně známé kauzy. Otřesný příběh Colombine High school, kdy dva mladíci bez rozmyslu doslova vystříleli 14 studentů školy, byl jeden z nejhorších případů.

Po obědě přišla ona hra, na niž jsme tolik čekali. Byli jsme natěšení, vybavení a připraveni na nejhorší. Do poslední chvíle nikdo nevěděl, o co půjde. Kamenné tváře a chladné vyjadřování lektorů nám na jistotě bezúhonného návratu nepřidávaly. Avšak aktivita posléze nebyla tak černá, jak se zdálo. Ve skupince jsme prošli nelehkým a riskantním terénním okruhem okolo našeho základního tábora. To vše ale se zavázanýma očima. Cestu nám diktoval pouze hlas týmového leadera. Náš vůdce skupiny - Filip, byl velice pečlivý a pozorný. Především díky němu jsme došli zdrávi a plní nadšení. Základem hry bylo nepropadnout panice z prostředí, které vůbec neznáme, navíc ani nevidíme. Klíčem k úspěchu byla absolutní důvěra ve Filipovy schopnosti. Naopak on si vyzkoušel, jaké to je, mít plnou zodpovědnost za 4 slepé človíčky, při odpoledním výšlapu lesem.

Vypíchnul bych aktivitu nedělního dopoledne, kdy jsme ve dvojicích, či za pomoci komparzu, sehrávali tematické scénky zabývající se problémy ve školním prostředí. Rozhodli jsme se s Luckou ztvárnit situaci ignorované šikany na půdě školy. Jako komparz pro navození atmosféry nám ochotně vypomohli kluci, kteří se do svojí role tak zabrali, že nevěděli kdy přestat. Přiznali, že pozice silnějšího jedince, který si pohrává se slabším, je uspokojující a návyková. Co se týče hraní, tak jsem se nikdy necítil jako hollywoodský typ. Nevím, zda to měla na svědomí atmosféra, ale ostych šel rychle stranou a roli učitele ignorujícího veškeré formy šikany, jsem ztvárnil velice věrohodně.

Nejen tato, ale i další aktivity, v nichž byla vyžadována vzájemná týmová sehranost, důvěra a rychlé rozhodování pod psychickým tlakem, jenž nás zajisté potká při profesi pedagoga, nás posunuly opět o krůček dopředu. Je důležité vyzkoušet si praktické dovednosti a probrat řešení typových situací, objevujících se na školách dnes a denně. A právě takové situace nám víkendová akce nabídla.