Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Rizika slovního hodnocení

turkey yacht chartersosyal medya bayilik paneli

seznam všech úvah

Rizika slovního hodnocení

Tento workshop mi poodhalil opravdovou podobu tématu, které mi bylo sice dlouho předkládáno, ale nikdy jsem mu pořádně neporozuměla. Často se během přednášek, seminářu a vůbec celého studia, setkávám s pojmem „slovní hodnocení“. Veskrze ho všichni doporučují, všichni si ho vychvalují a preferují ho před běžným známkováním. Na to vám každý vyloží několik důvodů, proč je známkování špatné, jak žákovi škodí a jak ho ovlivňuje. Ale to, že má i ono do nebe vynášené slovní hodnocení nějaká rizika, to už vám nikdo neřekne. Nebo možná řekne, ale nevyjmenuje.
Na začátku workshopu jsme se nad tím měli zamyslet sami. Co je v této oblasti rizikem?
Co mě napadlo jako první – riziko je to, že vám prostě uprostřed slovního hodnocení třídy dojde inspirace. No a ne? Kdo má mozek na to vymýšlet každý měsíc bezmála 30 slohovek, které by měly být originální, vystihovat přesně výkon a povahu žáka, které by se něměly opakovat a ve kterých by jste neměli používat subjektivně zabarvené názory? V tomto jsem já spatřovala problém a byla to jen špička ledovce. Má to i své další pravidla. Hodnotit někoho není jen tak, protože – a to mě velmi zaujalo – spousta lidí se pak stane závislým na cizím hodnocení! Tohle mě v životě nenapadlo! Přitom je to evidentní pravda, která se dotýká každého z nás, i mě samotné. Myslíte, že ne?
Představte si, že jste právě dokončil poslední zkoušku prvního ročníku na vysoké škole. Doma máte rodiče bez vysokoškolského vzdělání, mladšího sourozence. Vy jste si právě sáhl na vrchol, na který si u vás doma ještě nikdo nesáhl. Dokončil jste první ročník vysoké! Právě teď, pár minut zpátky se vám učitel podepsal do indexu a hurá! Co vás napadne jako první? Co mě napadlo jako první?
Zavolat domů!
A to je špatně, tedy alespoň podle toho, co říkají pravdila. Totiž, to jsem závislá na cizím hodnocení. Hodnotili mě příliš subjektivně, příliš citově, příliš do toho vkládali emoce a naučili mě myslet si, že to, co dělám dělám pro to, aby ,,maminka měla radost“, aby ze mě ,,doma měli radost“. Bohužel nejsem sama. Kdo je viníkem? Ti, co mě vychovávali a vzdělávali a neznali rizika slovního hodnocení. Takže rodiče, učitelé.
Dalším a velkým rizikem je oblíbené ,,nálepkování“. Za tímto výrazem se mi, s prominutím všem, vždycky vybaví nálepka popisující vzhled člověka a to klasické: tlusťoch. Ono to má ale trošku větší přesah, jak jsem se dozvěděla. Paní doktorka Nováčková totiž prohlásila, že nálepkování je i třeba to, když o dítěti řekneme, že je hyperaktivní. Jakýmsi způsobem, pro mě záhadným, prý pak dítě začne být hyperaktivní už proto, že má takové označení a že ho tak všichni berou.
Co z toho vyplývá? Pozor na slovní hodnocení! Není to s ním tak lehké, jak se zdá!