Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

V dnešní uspěchané době nemají rodiče čas na to, aby si s dětmi povídaly o všedních věcech, starostech i radostech, natož, aby měli čas si s nimi na chvíli sednout a přečíst jim pohádku, zahrát si s nimi stolní hru, kopnout do míče, nakreslit na chodník panáka a zaskákat si. Záleží samozřejmě na věku dítěte, ale již v prenatálním období, když si matka s dítětem povídá anebo mu zpívá písničky, dítě to vnímá. Ještě více je to důležité, když se dítě narodí. Při čtení textu nebo povídání pohádek nerozumí, ale vnímá intonaci, barvu hlasu, vycítí i náladu rodičů. Při zpívání je to ještě intenzivnější. Proč tedy rodiče dětem nečtou tak často, jak by měly? Proč jim raději pustí pohádku v televizi, proč jim půjčí mobilní telefon, aby si na něm hrály, proč? Možná si tuto otázku pokládám zbytečně, odpověď znám. Protože jsou unavení z práce, protože se jim nechce, protože se raději věnují svým zájmům než dětem, proto. Proto můžeme často slýchávat od rodičů na otázku: „Tati, mami, půjdete si se mnou hrát? Přečtete mi pohádku? Řekneš mi, tati, příběh? Půjdeš si se mnou hrát?“ ,věty typu : „Dej mi pokoj. Pusť si televizi a neotravuj. Ne, nemám čas. Ne, nechce se mi. Ne, nemohu. Jdi si hrát s kamarády. Jsem unavený z práce.“ Poté se mi tlačí do úst otázka: „Proč si děti pořizovali?“ Proč, když teď je jim zatěžko se jim věnovat, vždyť nejde o to, aby si s dětmi hráli, četli jim, zpívali celý den, dvě hodiny, pokud chtějí, je to v pořádku, ale úplně postačí i hodina, půl hodina každý den. Byl by to čas plnohodnotně naplněný. Čas, který by strávil rodič s dítětem. Je to copak tak moc? Kolik času rodiče tráví nicneděláním, kolik času někteří tráví s cigaretou, kolik času tráví u počítače, posedáváním? Proč tento čas raději nevěnují svým dětem?
Já sama mám tři malé sourozence, takže vím, jaké to je, když je hlídám, vím, jaké to je, když mě žádají o to, abych si s nimi hrála, když přijdu ze školy, když mám po zkoušce. Ale nikdy neřeknu ne. Vždycky si s nimi jdu alespoň na čtvrt hodiny hrát nebo si čteme a děti jsou spokojené, samozřejmě, někdy si hrajeme celý den, čteme si večer pohádky, zpíváme si písničky. Ale i na svých rodičích vidím, že jsou rádi, když tuto roli přeberu za ně. Ale já ji přebírám ráda, protože miluji, když mi leží děti na břiše a já držím knížku, kterou si sami vyberou a čtu jim pohádky. Je to úžasný pocit, když se mě v průběhu ptají na různé otázky, když chtějí děj objasnit, když si obsah pohádky nebo příběhu zapamatují. Po přečtení knížky ještě ležíme a chvíli si to přečteném úseku povídáme. Většinou jim čtu večer před spaním.
Kolikrát si lidé ani neuvědomují, kolik znalostí mohou děti touto cestou získat! A jak pěkně potom mluví česky, jak formulují věty, jakou mají slovní zásobu. Je to něco úžasného! Ale to nikdy nepochopí ti, kteří sami neradi čtou, kteří k tomu nebyli vedeni nebo ti, kteří dětem nečetli a nečtou. Hraní počítačových her nebo koukání na televizi jim nikdy nedá tolik, co mluvené – čtené slovo. Ano, televize je určitě něčím přínosná též, ale sledování musí být dětem umožňováno pouze určitou dobu. Myslím tím například maximálně hodinu denně. Záleží také, na jaký film se děti dívají, je i důležité, aby u televize s dětmi rodiče seděli a vše, co se v televizi děje, jim komentovali a vysvětlovali. Samozřejmě, někdy je potřeba děti na chvíli zabavit u televize a rodiče tam s nimi nesedí, jednou za čas to není hřích, ale ve většině případů by měli být rodiče přítomni.
Jak jsem již psala, bohužel, v dnešní době moderní techniky a uspěchaného života nemají dospělí čas ani sami na sebe, jsou v práci vytížení, proto tedy nemají čas ani na své děti. Na děti, které chtěly. Je to smutné, ale je to tak. Doufám, že mezi námi jsou ale stále i ti, kteří „tradici“ čteného a mluveného slova dodržují, kteří raději svým dětem přečtou pohádku, než pustí televizi jen proto, že chtějí mít od dětí klid.
Myslím si, že cílem workshopu na toto téma bylo zasadit mladým studentům do podvědomí důležitost mluveného a čteného slova, snad si to všichni zapamatují a jak se stanou rodiči, budou mít na paměti, co nám bylo během workshopu sděleno a kladeno k srdci. Já osobně od té doby čtu dětem (sourozencům) skoro každý den, i když mě přemlouvají na pohádku z televize. Nakonec jsou ještě rádi, že se můžeme u čtení tulit a bez problémů usnou, což se o večerech, kdy mají puštěnou pohádku v televizi, říct nedá.