Jak s úsměvem vydržet ve školství?

První dojmy ze semináře byly rozpačité. Dvě dámy zahájily workshop tak, jak jsem si dávno pamatoval ze základní školy. Tehdy jsem to považoval za projev disciplíny, dnes to na mě působí jako zbytečná buzerace. Během následujících pár minut jsem usoudil, že má druhá myšlenka byla zbytečná. Projev buzerace – možná, udržení disciplíny – určitě ano. Během následujících minut (a hodin) jsem brzy zjistil, že pohled učitele oproti pohledu žáků sedících v lavicích na atmosféru ve třídě je setsakramentský rozdíl.
Sám mám dle mého úsudku dostatek zkušeností se zacházením s mladými dětmi, s udržováním disciplíny a především s všeobecným problémem, jak zaujmout jejich pozornost a „postrčit“ jejich motivaci k výuce. S dětmi to není nikdy jednoduché, chovat se k jedinému jedinci je obrovský rozdíl oproti početnému celku, který drží při sobě a je tak nějak už z principu znepřátelen vůči učiteli. Bohužel ve většině tříd je toto klasické rozpoložení, kdy děti drží proti učiteli. Je to přirozený instinkt, zůstat v kolektivu proti potenciálnímu nepříteli.
S některými radami, které nám byly poskytnuty, se pokusím naložit v budoucnu nejlépe, jak umím. První připomínka, která se shodovala s mými dosavadními zkušenostmi, je nastavit si hned na začátku jasná pravidla v chování, ale především v komunikaci s dětmi (a naopak). Trpělivosti bude třeba taky veliké množství, jelikož impulzivní chování učitele je vodou na mlýn těm zlobivcům, jejichž touha je jen a jen rozhodit učiteli hodinu. S takovým přístupem se můžeme setkat na každé škole, především základní a to specificky na druhém stupni. V tomto věku děti přicházejí do puberty a vzdor a rebélie vůči starším je klasickým doprovodným znakem, kterým jsme si asi prošli všichni. Někteří to zvládli umírněněji, někteří se v tom vyžili intenzivněji. Na nás, další generaci učitelů bude, abychom s dětmi dokázali vycházet i v složitějších obdobích jejich vývoje a pokud možno nabídli jim pomoc při obtížích s tím spojených. Chápání a porozumění dětských problémů je něco, na co nás lektorky taktéž upozorňovaly. V pozadí za jejich chováním ve škole mohou být mnohem větší problémy v rodině a na nás bude, abychom to správně odhadli a podle toho uzpůsobili svůj přístup. Nenalhávám si, že to nebude složité, ale pokud bych to vzdal předem, sotva můžu následně uspět.

Děkuji našim lektorkám, které mi navrhly několik způsobů, jak se s tímto problémem statečně a zároveň patřičně důstojně poprat. Nikdy to nebývá jednoduché bojovat proti celku, který z principu nemá učitele rád, ale jsem nadšen, že díky tomuto workshopu znám jisté postupy, jak si děti naklonit na svou stranu. Ne vždy můžeme uspět s tím, že si třídu nakloníme, na druhou stranu – lepší než s dětmi neustále bojovat a jak se říká, za pokus člověk nic nedá 