Úvahy /

Jak se domluvit s lidmi, kteří nechtějí aneb ty a já jsme z jedné krve, bratříčku

Již samotný název workshopu mluví sám za sebe - Jak se domluvit s lidmi, kteří nechtějí aneb ty a já jsme z jedné krve, bratříčku
. Neočekávaně mě překvapila náplň. Neodnesla jsem si z něj jen plno informací k zamyšlení a převedení do praxe, ale i poutavou a zábavnou formu přednesu dané problematiky s příhodami ze života pana ing. Jaroslava Pávka. V úvaze bych se především chtěla zabývat otázkou komunikace, jež je pro dnešní svět důležitá a mnohokrát o ní slýcháme ze všech stran. Jak je důležitá komunikace? Je potřebné si s každým rozumět?
Ano bez komunikace se dnes rozhodně neobejdeme. Nemusí být vždy příjemná. Vždy bude někdo, kdo s námi nebude komunikovat. Hlavní je dojít kompromisu. Ale jak k němu dojít? Existuje nějaká společná cesta?
Určitě ano. Vše záleží na nás. Každý svého života strůjcem jest. Jak už nám prozrazuje nápis, všichni jsme z jedné krve. Tudíž máme určité společné motivace v životě. Vzestupně od peněz, jistoty přes sounáležitost a uznání až k seberealizaci. Z čehož plyne, jestliže budu omezovat seberealizaci či jinou ze zmíněných motivací druhého těžko s ním najdu společnou řeč. Poukazuji i na skutečnost uznání a zájmu o druhého člověka než jen o sebe. Brát zodpovědnost za svá rozhodnutí s dopadem na ostatní v mém okolí. Brát na vědomí, že i slovem mohu ublížit nejen druhým, ale i sobě. Jak se dorozumět s někým kdo nechce?
Neexistuje přesný návod na komunikaci s každým, protože každý jsme originál. Náročnost komunikace vázána podle odlišnosti osobnosti daného člověka. Avšak každého potěší, když jej za něco pochválíte nežli naopak. Avšak úctu lze vyjádřit nejen slovně, ale i neverbálně, zejména činností. Mám na mysli zdvořilost a zásady morálního chování. Když po někom něco chci, dojdu za ním. Takto lépe navážeme komunikaci. Kdyby se tak těmito radami řídila většina nadřízených, hned by se mnoha lidem chodilo do práce lépe. Bylo by o motivaci víc nežli jen peníze. Vždyť i ten co má nejpodřadnější práci je důležitým článkem celého systému. Proč se těmito zásadami nechová každý z nás?
Jak už bylo zmíněno, každý jsme nějaký. Z určitého hlediska bereme i dopad dané společnosti i kultury. Uspěchanost a netrpělivost jedny z příčin špatné komunikace. Což může vést až ke krizi. Zpomalit a daní prostoru trpělivosti přinese více užitku. Protože většina tíhne po materiálních hodnotách, dává přednost rychlosti. Z čehož vyplívá přednost strohosti informací, přispívající k depresi a stresu v životě.
Na závěr všichni nejsme schopni naslouchat všem, ale v rámci blaha, měli bychom se o to pokusit.