Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Mně se to nemůže stát!? Aneb Ženy a alkohol I.

Tento workshop mě velice zaujal už jen podle názvu. Doslova jsem bojovala o místo na oba workshopy, poněvadž kapacita byla malá a rychle se plnila. Naštěstí pohotovost a trpělivost dostáli odměny, možnosti se zúčastnit workshopu.
Již na základní a střední škole jsem prošla několika preventivní přednáškami zaměřené na používání legálních a nelegálních drog, ale nikdy nebyl zaměřen tímto směrem. A tak ve mně zbudil zvědavost. Z vyčerpávajícího workshopu jak po stránce zúčastněných odborníků tak i množstvím zajímavých informací, mi nejvíce utkvěla v hlavě otázka, proč je alkohol tak tolerován.
Je to opravdu kulturou a společností, ve které žijeme, a dá se to vůbec změnit? Lze mluvit o začarovaném kruhu. Pokud nezmění dospělí toleranci k alkoholu, nezmění ji ani dospívající, protože to budou považovat za součást dospělosti, čili vstup do společnosti. Dospělí, ale jako závislí konzumenti, s tím těžko přestanou už jen proto, že by se sami vystrnadili ze společnosti a i jednak kvůli abstinenčním příznakům. Znám jaké je to být, byť jen na 3 měsíce, abstinentem. Myslela jsem si, že nejsem závislá a že jednoduše přestanu bez jakéhokoliv problému. S kamarády o víkendu 2 sklenky vína, a když měl někdo narozeniny tak i víc. Není to moc, avšak v prvních dvou měsících abstinence se mi opravdu skoro každou noc zdálo, jak sedím v hospodě a piju všechen možný alkohol a to nemluvím o svádění okolí k alkoholu známou větou, “tak si dej aspoň pivo“, jako kdyby to také nebyl alkohol. Zdá se vám to vtipné? Mě teď s odstupem času ano, ale tehdy ne. Z konzumentů alkoholu by si to měl zkusit každý, aby věděl jak na tom je a co alkohol dokáže.
Navíc měla jsem období, kdy jsem navyšovala toleranci a připadala jsem si jako největší borec, že dokážu vypít tolik tvrdého alkoholu a nic mi není, zatím co jiní chlapy se válejí pod stolem. Dnes už o takovou pověst nestojím. Jde však si všimnout onoho rozdílu mezi ženou a mužem. Je pravda, že pokud potkáte opilou ženu, připadá vám osoba tragičtější, odpudivější a pohoršení hodnější, oproti muži. Proč to tak společnost vnímá jen u žen?
Snad proto, že jako matky dosahují většího selhání než muži jako otcové? Dle mého názoru zde chybí rovnoprávnost pohledu a uvědomění, že společnost, jež nás tlačí do presu a klade čím dál více nároků, a jde ruku v ruce s danou kulturou, zapříčiňuje ono selhání.
Existuje i mnoho dalších otázek morálních otázek kolem alkoholu, které přináší tu stejnou společnou otázku, kterou zmiňuji jako první. Vlastní zkušenosti jen popisují jaká je naše kulturní společnost. Jestliže chceme změnit společnost, musíme změnit sebe.