Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství?

První rok jsem si zapsala Pedagogiku v praxi a byla jsem velmi mile překvapena. Škoda, že jsem na to přišla až tak velmi pozdě. Zapsala jsem si tři workshopy a ze všech nejvíce mě zaujal právě workshop s názvem „Jak s úsměvem vydržet ve školství?“
Tento workshop vedly dvě paní učitelky Mgr. Klaudia Eibenová a Mgr. Milena Vincenciová, které, jak jsme viděli, měly dostatek zkušeností ze školního prostředí. Již od první chvíle přednášky dokázali všechny zaujmout, což si myslím, že není právě jednoduchý úkol. Jejich výklad byl velmi jasný, se spoustou názorných ukázek. Dozvěděli jsme se, jak bychom měli hovořit s rodiči dítěte apod.
Na vysoké škole se učíme vše jen teoreticky a v rámci svého studia jsem se ještě nesetkala s předmětem, který by mi dal velmi cenné rady do mé budoucí profese.
Jak tedy s úsměvem vydržet ve školství?
Dle mého názoru záleží na mnoha faktorech: autorita, pracovní kolektiv apod. za nejdůležitější faktor považuji autoritu.
Jakou si vytvoříme u dětí autoritu, pak máme našlápnuto na to, abychom vydrželi po zbytek života ve školství s úsměvem. Učitelé jsou pak mnohem vstřícnější a také zábavnější. Naopak ti učitelé, kteří mají problémy si vytvořit autoritu se pak trápí ve škole skoro každý den. Jejich práce je pak méně těší, někteří se naopak vůbec netěší do práce a počítají dny do víkendu, pak do prázdnin a nakonec léta do důchodu…
Ze svých školních let si pamatuji učitelé, kteří si uměli udělat autoritu. Někteří patřili mezi ty přísnější, ale na jejich hodinách byla kázeň a vždy jsem se něco naučila. Naopak jsem potkala učitelé, kteří celý školní den byli protivní, jejich hodiny byly nudné a nezáživné. Žáci nedávali pozor, bavili se a já si z těchto hodin odnesla opravdu málo. Také se mi stalo, že jednou paní učitelka bez autority utekla s pláčem z hodiny. Tenkrát jsem byla v pubertě a smála jsem se tomu, dnes ji opravdu lituji.
Ze všeho nejdůležitější na vytvoření autority je první dojem. Učitel musí do třídy vstoupit rázně, tak, aby si ho děti všimly. Měl by mít na každého žáka stejné měřítko. Neměl by být náladový. Tak bych mohla pokračovat dále.
Proto doufám, že i já budu, i když ne učitelkou, ale dobrou pedagogickou pracovnicí. Práce mě bude bavit a děti mě budou mít rády. Praxe však ukáže.
To je tedy můj recept na to, jak vydržet ve školství s úsměvem. Základ je autorita a pak to snad půjde mnohem snáze.