Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Mně se to nemůže stát!? Aneb Ženy a alkohol II.

Alkohol nás každého provází již od dětství. Již jako malé děti vidíme dospělé, jak pijí alkohol při různých oslavách, na svatbách, ale i jen tak „aby nebyla nuda“. Mnozí rodiče alkohol dětem dokonce i nabízí a děti ochutnávají pěnu od piva, vysrkávají poslední kapičky alkoholu ve skleničkách. Je tento přístup správný? Alkohol se stal běžnou součástí našeho života a pomáhá nám k dobré náladě, k navození lepší atmosféry. Mnohdy ale nedokážeme včas určit správnou míru alkoholu a dostáváme se do stavu, kdy již nedokážeme racionálně kontrolovat svoje chování. V těchto stavech poté děláme a říkáme věci, které bychom za normálních okolností nedělali. Ráno se probudíme s velkou kocovinou, bolestí hlavy a často i výpadkem paměti, s otázkou „co jsme to vlastně v noci dělali…?“
Alkohol je ve společnosti hodně podceňovaný. Každý ví, že kouření škodí zdraví, opovrhují drogově závislými, ale alkohol je přeci lék, nebo ne? Jedna sklenička vína denně je zdraví prospěšná a nebo panák slivovice je prevence proti všem nemocem. Rum to je přeci „rychlá univerzální medicína“. A pivo? To je tekutý chléb, nejlépe zahání žízeň a vlastně to ani není alkohol. Kdo dá víc piv nebo panáků je větší machr. Pít alkohol je normální, naopak nepít normální není. Ale proč? Proč je abstinent považován za nespolečenského, nezábavného a jednoduše celkově nudného?
„Mě se to přeci stát nemůže“, to si říká snad každý z nás. Nikdo si nepřipouští, že by se z něho měl stát alkoholik a když už alkoholikem je, tak si nepřipouští, že by jím byl. Někdo si alkohol „vyzkouší“ v mládí a zažívá akce plné alkoholu, opilosti, těžkých rán a až toto období pomine, pije jen příležitostně a alkohol v bez problémů zvládá. Na druhé straně člověk, který se v raném mládí alkoholu ani nedotkne, později začne alkohol pít tzv. „bez míry“. Do alkoholismu může spadnout jedna, dvě. Dle mého názoru na tohle, ale neexistuje pravidlo, které by zaručovalo, kdo bude alkoholik a kdo ne. To záleží na víc okolnostech. Pro někoho také může alkohol patřit mezi tzv. coping strategie, kdy člověk alkoholem řeší své různé problémy a pomocí něj se odreaguje. V alkoholu vidí východisko, pomáhá mu přijít na jiné myšlenky, zapomenout na své problémy. Nevědomky si však zakládá na daleko větší problémy. Závislost na alkoholu je problém, který člověka provází již po celý život. Ačkoliv se z této závislosti vyléčí, alkoholu se již nikdy napít nemůže. To je pro člověka každodenní boj sám se sebou, alkohol je všude kolem něj.
Workshop na toto téma mi dal opravdu hodně zajímavých informací a také prostor k zamyšlení nad touto problematikou. Svým způsobem ho považuji za jeden z nejlepších workshopů, kterého jsem se zúčastnila.