Úvahy /

Rizika slovního hodnocení

V této práci bych se chtěl zamyslet nad problémem slovního ohodnocení při práci s dětmi. Nemám s pedagogikou příliš moc dočinění, ale jsem dlouholetým skautem a skautským vedoucím a právě s velkou díky k této zkušenosti bych chtěl trochu objasnit své myšlenkové posuny. K tomuto tématu jsem se dostal skrz workshop „Rizika slovního hodnocení“ na Univerzitě Palackého. Kurz byl zaměřen především na budoucí pedagogické pracovníky, ale i člověku, který ve školství nepracuje, se tyto informace mohou hodit. Ale k věci. Slovní hodnocení neodmyslitelně patří k druhu známkování na školách v ČR. Byť ne primární, ale v souvislosti s číselným známkováním. Zvlášť pokud jde o písemné zkoušení, kde si žák musí zachovat určitý stupeň psaní, tak aby to pochopil i pedagog. A ten vyhodnocuje písemku. Může ji přejít a napsal pouze známku, ale když se žák zeptá, v čem měl chyby, tak se již zachází do slovního ohodnocení. V tomto případě spíše dohodnocení. Číselné hodnocení slouží spíše jako (ne)objektivní forma pro porovnávání dvou a více žáků. A právě v tom je výhoda. Díky číselnému systému jsme schopni porovnat dva žáky a přitom nezáleží, zda jsou ze stejné třídy, nebo země. Jsme schopni díky tomuto brát žáky do vyššího studia v závislosti na průměru z nižších ročníků. I zde se dají hledat pochyby, ale srovnávat žáky podle slovního hodnocení mi připadá jako nesmysl. Schválně. Kdo byste řekli, že je lepší v matice v rámci slovního hodnocení. Pepíček má: „Je dobrý ve sčítání a odčítání, ale moc mu nejde násobení.“, nebo Janička, kterou ohodnotili: „Matematické operace sčítání, odčítání, násobení a dělení zvládá bez chybně avšak pomaleji.“. Podle mě je slovní hodnocení hlavně doplněk pro žáka, případně pro rodiče. Tj. v čem měl nedostatky a podobně. Vše má své klady i zápory. Takže nejefektivnější způsob mi připadá vhodně tyto dvě formy kombinovat. Lektorka v kurzu ještě mluvila o tzv. „nálepkování“, neboli přiřadit žákovi jistou vlastnost a subjektivně, uměle ho pro tuto vlastnost hodnotit. Zde je problém hlavně v nás. Proč bychom měli nálepkovat žáka? Jsem toho názoru, že lidi jsou velmi kreativní a nikdy nevíme, čím nás mohou překvapit. Navíc jednou žák neudělá domácí úkol a my mu vrazíme nálepku s nápisem „lajdák“. A budeme ho tak brát. Je to dobré pro to dítě? Nepotopíme ho tím? Ať ukáže co v něm doopravdy je. Bohužel nemám žádné pedagogické vzdělání. Takže čerpám pouze ze svých zkušeností a z informacích, které jsem se dozvěděl na workshopu a ze skautského výchovného programu, ve kterém se pohybuji.