Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností

seznam všech úvah

Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou závislostí

Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou závislostí. Replica Watches Tak zní název workshopu, kterého jsem se zúčastnila 11. 10. 2012. Celým workshopem nás provázeli dvě lektorky, paní Iva Valášková a paní Stanislava Valášková, které mají dlouholetou praxi ohledně dané problematiky. Tento workshop jsem si vybrala hlavně z toho důvodu, že studuji speciální pedagogiku a myslím si, že dané téma je pro mě velice důležité a v budoucnu ho jistě využiji. Ohledně drog je to podobné, tohle téma bylo a myslím si, že i je a ještě dlouho bude aktuální a stále diskutované. Stále mě napadá otázka: „Proč dnes tolik lidí začíná s drogami“? Zcela jednoznačně nelze na tuto otázku odpovědět. Dle mého názoru však existuje spousta spouštěčů drog. Jedinec nacházející se ve špatné situaci, neví jak dál a proto sáhne po droze. Jiný drogu vyzkouší z nudy či touhy experimentovat a zkusit něco nového. Lehce manipulovatelného člověka ovlivní okolí či parta, do které touží patřit. Otázkou je, pokud se ve škole setkám s dítětem, které je pod vlivem drog, jak se mám zachovat a jak k němu přistupovat? Právě učitel bývá často první osobou, která zaregistruje první změny u dítěte pod vlivem drog. Paní lektorka Iva Valášková nám nastínila, jak lze poznat na dítěti intoxikaci drogou, což si myslím, že je pro praxi učitele velmi důležité. Dále nám sdělila, že existují dva typy rodičů, se kterými se učitel setkává. Prvním typem jsou rodiče, kteří jsou ochotni si připustit, že se jejich dítě dostalo do problému s užíváním drog a spolupracují se školou a ostatními zařízeními. Druzí si tuto skutečnost o svém dítěti nepřipouštějí a odmítají jakkoliv spolupracovat se školou. Neuznávají pedagogy a situaci odmítají řešit. Bohužel takové chování rodičů, už tak vážnou situaci, ještě přihoršuje. Důležité je, aby učitel dokázal rodiče zaujmout a přesvědčit tak, aby si uvědomili vážnost celé situace a spolupracovali při dalším řešením problému.
Druhá část workshopu se zabývala komunikací rodičů dětí s postižením. Ani zde není situace až tak jednoduchá. Zpočátku jsou reakce rodičů přehnané a velmi emotivní. Rodiče hledají chybu u sebe, ale i jiných lidí. Mají pocit, že selhali. Velmi důležitý je čas, podpora celé rodiny a hlavně informace o daném postižení dítěte.
Workshop mě velice zaujal. Bylo vidět, že lektorky tomuto tématu opravdu rozumí a věnují se mu. Jsem ráda, že jsem získala informace o tom, jak pracovat s dítětem a komunikovat s rodiči v nepříjemných situacích a jak danou situaci dále řešit.