Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Biologie dítěte: Výživa a fyzická degenerace, nedostatečná strava

seznam všech úvah

Biologie dítěte: Výživa a fyzická degenerace, nedostatečná strava

Ze tří workshopů, kterých jsem se zúčastnila, byl pro mě nejzajímavější poslední, s názvem Biologie dítěte: Výživa a fyzická degenerace. Moje očekávání co se týče obsahu a získaných poznatků využitelných v praktickém životě předem nebylo moc valné, a to na základě pocitu z workshopů předcházejících, na něž jsem se naopak těšila, ale odcházela zklamaná. Můj výběr byl víceméně náhodný, neboť na další, pro mě lákavá témata, již nebylo volné místo.
V první polovině workshopu jsem zřejmě byla ovlivněna celkovým prvním dojmem, a proto mi výklad, ač sympatické paní Mgr. Věry Dudmanové, o našich špatných stravovacích návycích, přišel jako snaha přesvědčit nás o správnosti jejích ničím nepodložených myšlenek, které nabyla v souladu s poněkud alternativně zvoleným způsobem života. Postupně jsem ale měnila názor, přestala být tolik skeptická a negativní, a paní si mě svými argumenty přiklonila na svoji stranu. Přišla mi velmi zajímavá část prezentace o Dr. Weston A. Price, zubaři a zároveň nezávislém vědci, který strávil několik let zkoumáním primitivních národů v různých částech světa. Informace o mikronutričním profilu tradičně žijících přírodních národů ve srovnání se stravovacími zvyklostmi moderní civilizace mající vliv na tvorbu zubních kazů mě donutily se zamyslet. Pádným argumentem byl výsledek výzkumu, který odhalil, že jakmile přejde zástupce přírodního způsobu života na naši stravu, začnou se u něj nejen objevovat stejné zubní kazy a nemoci jako u nás, ale tahle deformace zubů a kostry má vliv i na další generace. Základním takovým faktorem má být nedávno objevený vitamin K2 nacházejících se v produktech zvířat pasoucích se na zelené trávě. Hodný zamyšlení mi přišel i poznatek o nutnosti věkových mezer mezi sourozenci, aby mělo tělo matky dostatek času k vytvoření vitamínu A. Myslím, že tahle informace určitě stojí za zvážení. Co mě ale velmi překvapilo, byl poznatek týkající se živočišných tuků, které jsou prý pro naše tělo potřebné, a cholesterolu, jehož role má nezastupitelný význam a jeho zvyšování úměrně s věkem je přirozeným stavem, neboť naše tělo ho více potřebuje. Na hypotéze o jeho škodlivosti vydělává farmaceutický průmysl a průmysl rostlinných olejů.
Po celou dobu workshopu, kdy jsem vstřebávala čerstvě nabyté informace, jsem si kladla otázku, co je tedy nutné udělat pro to, abych se stravovala pokud možno co nejvíce v souladu s tím, co nám tu je předkládáno? Dozvěděla jsem se sice spoustu věcí týkajících se výživy, o kterých jsem do té doby neměla tušení, byly pro mne objevem a byly to informace jistě užitečné, ale jak tuto obecnou teorii přenést do praktického života? Již v úvodu nás paní Dudmanová obeznámila s tím, že sama žije se svojí rodinou na vesnickém statku, kde chová plno zvířat a pěstuje velkou spoustu zeleniny. Její strava se tedy téměř výlučně skládá jen z produktů vypěstovaných na své vlastní zahrádce a produktů domácího chovu. Kolik z nás má ale tu možnost většinu potravin získat svým přičiněním ze své vlastní půdy? Sama bydlím v panelovém domě bez možnosti vypěstovat si svoji vlastní zeleninu či vlastnit krávu. A přesto, že se snažím stravovat podle svého nejlepšího vědomí, produkty ze supermarketů s nejistým složením vlastnoručně vyrobený sýr nebo například nepasterizované mléko nenahradí. Podle mého názoru není chyba přímo ve stravovacích zvyklostech většinové společnosti, ale celkovým uspěchaným způsobem života a odklonem z tradiční společnosti na nynější model. Obchodníky zajímá jen otázka finančního zisku a do potravin, které naivně považujeme za plnohodnotné, se dostávají levné náhražky, které stěží obohacují naše tělo. Vyvstává otázka, kolik z nás si může v dobré vůli pro podporu svého zdraví dovolit bojkotovat vlnu nabídek obchodních řetězců kolem nás a dát se přírodní styl života, aby měl jistotu, že získává pro své tělo jen to dobré? Zřejmě nás bude menšina.
Z celkového hlediska bych workshop hodnotila velmi kladně, neboť mne donutil zamyslet se nad tím, jakým způsobem se vlastně stravuji, a přinesl mi užitečné informace. Jen mě mrzelo, že k závěru workshopu již nezbylo moc prostoru pro debatu o tom, jak má z těchto vědomostí co nejvíce vytěžit „obyčejný smrtelník“, například člověk žijící městským a dnes tolik moderním rychlým způsobem života.