Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření – s tímto termínem se ve svém životě setkávám velmi často, jak v osobním životě,
tak i v rámci svého studia na pedagogické fakultě. Proto jsem se chtěla o tomto syndromu dozvědět
více. Zajímalo mě především to, jak mohu syndromu předcházet a jak ho řešit.
Hlavní příčinou tohoto syndromu je dlouhodobý neřešený stres. Po rozhovoru s pedagogy ZŠ,
se kterými jsem se setkala v rámci svých praxí, vyplynulo, že hlavní příčinou syndromu je především
to, že pedagog nevidí výsledek své práce. Jsou na něho kladeny velké nároky – například nadbytek
administrativní práce apod. Zaměstnání ho postupně přestává bavit, cítí se zbytečně, do práce se
netěší, nedělá nic navíc, je apatický, nervózní, nic ho nebaví, objevují se i zdravotní potíže. Takový
pedagog nemůže žákům předávat to, co by měl. Myslím, že podobné pocity na sobě může pozorovat
každý v jakékoliv tzv. pomáhající profesi nebo i člověk, který se například dlouhodobě stará o svého
nemocného příbuzného. Nemusíme zde přímo hovořit o syndromu vyhoření, ale každá situace, která
nás nějakým způsobem vyčerpává, by se měla řešit. Ve všem co děláme, bychom měli myslet hlavně
na své zdraví a na určitý klid v duši. Jak toho dosáhnout? Podle Ind. Pávka postojem k životu, k práci,
k lidem. Zdravým životním stylem a neustálým osobnostním rozvojem. Zní to jednoduše, ale je to
vůbec možné v dnešní uspěchané době, která na nás neustále klade velké nároky? Myslím, že ano,
ale je důležité začít tzv. od začátku. V Maslowově pyramidě potřeb tvoří základ tělesné a fyziologické
potřeby. Ty musí být vždy naplněny, nad touto základní potřebou najdeme potřebu bezpečí a jistoty,
lásky, potřebu úcty a uznání a na samém vrcholu potřebu seberealizace. Zdá se mi, že v dnešní
společnosti se pyramida otočila a lidé mají priority uspokojování potřeb zcela naopak. Domnívám se,
že jedině tehdy, když budou potřeby uspokojovány podle jejich důležitosti a tak, že předchozí
potřeba pyramidy částečně podmiňuje uspokojení potřeby další, může být člověk spokojený.
Za velmi důležité v předcházení syndromu vyhoření pokládám především zdravý životní styl a
vlastní osobnostní rozvoj. Myslím, že člověk by si měl v rámci dne vytvořit chvíli, ve které se bude
věnovat pouze sám sobě – kdy si odpočine, bude se vzdělávat, bude mít čas na svoje koníčky, bude
relaxovat způsobem, který je mu příjemný. Jako budoucí pedagog považuji vzdělávání v oblasti
předcházení stresu a syndromu vyhoření za velmi důležité. Za důležitější však považuji to, učit
samotné žáky tomu, jak zdravě žít. Jak si vytvořit prostor pro svůj volný čas. Myslím, že by žáci měli
být vedeni k tomu, aby si cenili svého zdraví nejen fyzického ale i psychického. Pokud se již v dětství
naučíme jak odpočívat, bude pro nás snadnější zvládat životní nástrahy a stres tak, aby nás zcela
nevyčerpal. Pokud budeme zdravě žít, dělat něco pro své tělo i duši, můžeme syndromu vyhoření
předcházet. To si odnáším z workshopu s Ing. Pávkem, který pro mě byl velmi přínosný a splnil moje
očekávání.