Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení obtížných životních situací v pohádkách

seznam všech úvah

ŘEŠENÍ OBTÍŽNÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍ V POHÁDKÁCH

V rámci pedagogiky v praxi jsem se zúčastnila workshopu s názvem „Řešení obtížných životních situací v pohádkách“. Byl to jeden z workshopů, na který jsem se opravdu těšila a byla ráda, že jsem se na něj dostala jako náhradník. Ale…
Realita byla poněkud jiná, než jsem čekala. Tudíž celé moje nadšení během tohoto workshopu postupně opadávalo. Nicméně nelze říct, že by pro mě nebylo přínosné, spíš celkově postrádalo, to co jsem si já (a nejen já!) představovala. Ono když se řekne pedagogika v praxi, člověk si vážně myslí, že mu to mnoho do praxe dá. Já si ale spíše připadala jako bych byla v literární kavárně a přemýšlela nad právě přečtenou ukázkou z knihy, což je sice jedna z aktivit, které mě naplňují, ale…
Ani ukázky, které si přednášející připravili, mě nijak nenadchli. Asi jsem všechno hodnotila, podle oboru, který studuji, tedy - Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Nedokázala jsem si představit, že bych zrovna tuto ukázku a takovým stylem podala dětem na 1. stupni. Ono celá přednáška směřovala spíše k filozofii a k nám dospělým než k dětem.
Zamýšleli jsme se nad tím co je dobré, co špatné. Snažili jsme se vžít do postav a jednat za ně. Nebylo to vůbec jednoduché. Jen si představte, že po všech peripetiích, kdy konečně jako chudý muž získáte ruku princezny, kvůli které jste nejednou málem přišli o život, a půl království, máte svou milou vlastní rukou rozpůlit a podělit se o ni se starcem, jehož rady vám sice zachránily krk a o princeznu ze strašného zakletí pomohly vysvobodit, ale přece jen pořád to byl váš krk. Nicméně jste slíbili, že o všechno se se starcem podělíte přesně na půl, tudíž i o princeznu – živou bytost, kterou musíte usmrtit kvůli slibu, a jak to v pohádkách bývá – jako veskrze kladní hrdinové s naprosto neporušeným charakterem a ctí musíte dostát svému slovu. Co teď? Náš hrdina se sice zdráhal, ale nakonec přece jen meč zvedl a chystal se k onomu činu, přispěla k tomu i jeho milovaná princezna, která ho k činu pobízela a hrdě čekala na smrt, jen proto, že jakýsi starec řekl … Není právě tohle vzor pro děti, který je mnohými dospělými (ať už rodiči či učiteli) odmítán? Určitě všichni známe rodičovskou větu – „A když ti Pepík řekne, skoč z okna, tak to taky uděláš?“ Ale sáhněme si na srdce, kdo z nás někdy nedal na radu/pokyn jistě chytřejšího (nebo vychytralejšího) kamaráda? Možná proto se rodiče snaží své děti tolik uchránit těchto životních pádů a obtíží, oni samy je mnohokrát zažily. Možná právě proto máme spoustu krásných pohádek s životním ponaučením - jako radu dalším generacím vyvarovat se chyb, jež učinili jejich rodiče, prarodiče, praprarodiče a mohli bychom pokračovat téměř donekonečna. Ale když se zamyslíme, každý člověk si jistými situacemi, životními úskalími prochází, i když je vyzbrojen tolika vhodnými radami. Možná je pak lépe připraven na následky, či co já vím. Já na to ještě nepřišla. Ale nebyli by to rodiče, kdyby se nesnažili svým dětem usnadnit bytí, co to jen jde. A nebyly by to děti, kdyby si svůj, rodiči tolik opečovávaný nos, nenatloukly v důsledku svých rozhodnutí samy.
Můžeme analyzovat pohádky, jak chceme, můžeme od malinka dětem vtloukat do hlavy ponaučení, rady, vzory správného chování, ale přece jen nejsme jen černí nebo bílí a část našeho já si potřebuje od života ozkoušet co se dá. Takže nechme pohádky pohádkami, berme je takové, jaké jsou, na každého působí jinak, každý má svou oblíbenou a naopak. To co nám dávají je krásný svět, kdy neexistuje, že zlo zvítězí nad dobrem a jako takový patří tento svět k úžasnému období dětství. Nám dospělým je dáno všechno příliš rozebírat a analyzovat, nad vším přemýšlet a zkoušet vymyslet ještě jiný výklad, jiný úhel pohledu na danou věc apod. Tohle všechno je v pořádku, ale nechme dětem jejich pohádky takové, jaké jsou. Tedy tak, jak jsme je v dětství znali my.