Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Pedagogická komunita, rozvoj sociálních a emočních dovedností žáků na druhém stupni ZŠ

seznam všech úvah

ÚVAHA: Pedagogická komunita

Následující text by se měl pokusit zprostředkovat několik mých myšlenek k workshopu Pedagogická komunita, kterého jsem se zúčastnil v dubnu tohoto roku. Původně jsem očekával, že se bude týkat vztahů mezi pedagogy na pracovišti (spolupráce, konflikty, …). Mimochodem problematika, na kterou jsem při studiu snad vůbec nenarazil, přesto, že tvoří nedílnou součást práce ve školství. Workshop se tématu dotknul, nicméně převážně se věnoval spíše zážitkové pedagogice, s důrazem na sociální schopnosti žáka.

Workshopů s obdobnou problematikou jsem se již v minulosti několikrát zúčastnil. Samotné obsah workshopu tedy nebyl žádným velkým překvapením. A první okamžiky jsem se opravdu trošku nutil k pozornosti. Pak už přišla praktická ukázka a já neváhal se přihlásit k účasti. Tato část workshopu mě vlastně, také nijak nepřekvapila. Snad jen příležitost poznat několik nových skupinových aktivit. A tak se mi větší část workshopu usadila v hlavě myšlenka, jestli mi takový kurz může vůbec ještě něco dát?

Odpověď přišla v závěrečné diskuzi a byla rozhodně ano. Nečekané? Důvod je naprosto jednoduchý. Většina účastníků, studentů různých ročníků pedagogické fakulty, se s něčím podobným setkala poprvé a očividně je to velmi zaujalo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem za několik let studií, nejspíše stejně jako oni, mnohokrát poslouchal, jak je na tom školství špatně a jak je potřeba tento stav změnit. Nekonečné přednášky o tom, že má být učitel kreativní, komunikativní, alternativní a spoustu dalších úžasných prvků, které nás z tohoto špatného stavu vysvobodí. A budeme to právě my, ach ano, nový, mladí a nadějní pedagogové, kdo tak učiní. Výsledek? Když poslouchám podobné přednášky, dělá se mi „špatně“. Důvod? Odmítám snad takové myšlenky?

Samozřejmě ne. Jsem v podstatě stejného názoru, jako mnohý z mých vyučujících. Ale jaká je skutečnost? Nekonečné omílání frází, jak by měla taková výuka vypadat, jaké to má výhody a proč je to tak skvělé. To vše v monologu přednášejícího, v lepším případě doprovázeného alespoň pohyby rukou, když už ne „pohybem“ nás samých. Ano, super. Nuda, která zabíjí, o věcech, které mají aktivovat. S praktickou ukázkou zážitkové pedagogiky, jsem se na vysoké škole bohužel nikdy nesetkal. Pokud jsem tedy z vlastní iniciativy nevyhledal nějaký workshop, nebo kurz. Smutné a frustrující, uvážíme-li, že učitel žáka vychovává především svým vlastním příkladem. Jak má člověk učit něco, co se sám nenaučil? O čem sice slyší tak často, ale s praktickou zkušeností se ve výuce setká jen okrajově? Musí snad být žák základní školy o podobný typ výuky ochuzen, protože v současné situaci sice víme co je špatně, jak to napravit, ale nikdo, snad s výjimkou několika „nadšenců“ na alternativních školách, to neumí?
Já jsem díky tomuto a podobným workshopům přesvědčen, že pro zážitkový typ výuky je prostor i na běžných základních školách. Pokud se ovšem najde prostor pro takový typ výuky i ve standardní výuce na vysokých školách a ne jen na workshopech, jako byl tento.