Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak s úsměvem vydržet ve školství

seznam všech úvah

Jak s úsměvem vydržet ve školství?

Jak vydržet ve školství? Ještě k tomu s úsměvem? Kde kdo by se pousmál a bádání nad odpovědí by ukončil s tím, že samotná otázka si protiřečí. Já však pevně věřím tomu, že není třeba být tak skeptický. V našem školství se najde spousta učitelů, kteří jsou toho důkazem. Například Mgr. Klaudia Eibenová a Mgr. Milena Vincenciová, lektorky tohoto semináře.
Při výběru worshopů, kterých bych se ráda zúčastnila, mě zaujal samotný název a anotace, ale o to více jsem byla potěšena, když jsem se dočetla, že jej vedou pedagožky s dlouholetou praxí.
Některé poznatky byly pro mě samotnou nové, něco jsem si pouze ujasnila, či utvrdila ve stejném názoru na určitou problematiku. Velmi pozitivně hodnotím, že téměř celý výklad se „netočil“ okolo teorie, ale byl zaměřený spíše na praxi.
Zásadním poznatkem je také „desatero vyučovací hodiny“, které by se mi mohlo stát užitečným pomocníkem při přípravách i průběhu hodin. Jak jsem již zmiňovala, i zde je několik informací, které nejsou úplně nové, ale všechna tato „pravidla“ jsou zde přehledně zformulována.
Hovoří se zde např. o úvodu hodiny, o zavedení určitého systému ve střídě, hodnocení. Častokrát je zde zmiňovaná osobnost učitele a jeho práce s třídou. Udržení kázně, vztah učitele a žáků, výchovná opatření. Zaujaly mě některé drobnosti, kterými se jednou možná nechám inspirovat i ve své praxi. Jako příklad uvádím zadávání domácích úkolů do obrázků, což dětem alespoň trochu zpříjemní práci, či motivuje.
Abych však stále nemluvila jen o obsahové stránce semináře, ráda bych se zmínila i o samotném průběhu. Velmi se mi líbil projev obou lektorek. Vyprávěly poutavě, srozumitelně, uváděly spoustu příkladů, snažily se o zapojení auditoria, kladly otázky, nad kterými jsme mohli přemýšlet. Něco jsme si společně vyzkoušeli. Např. pozdrav na zahájení hodiny, prostředky ke zklidnění třídy, jak vést rozhovor s rodiči atd.
Během tohoto workshopu jsem si několikrát vzpomněla i na své studium. Od dětských let až k maturitě jsem se setkala se spoustou učitelů. Mnozí z nich mě v lecčem inspirovali, u některých bych se držela tvrzení, že „žádný člověk není bezchybný“. Přesto věřím, že všechny tyhle zkušenosti pro mě budou v pedagogické praxi přínosem.
Tomuto typu workshopu by mi nevadilo věnovat více jak tři hodiny a v každém případě ho můžu doporučit i ostatním studentům pedagogického zaměření, možná i stávajícím učitelům.
Vím dobře, že jedna věc je teorie, druhá praxe a ta je mnohdy obtížnější. Pevně však věřím, že když si rady z této přednášky vezmu k srdci, alespoň trochu mi praxi usnadní.
Teď můžu jen doufat a snažit se dělat vše pro to, abych si za nějaký čas stoupla před tabuli s dostatečnou mírou trpělivosti, optimismu, empatie, porozumění,... a hlavně s úsměvem! 