Na workshop Desatero učitele jsem se opravdu těšila. Mohli jsme se dozvědět cenné rady do praktického života. I když studuji teprve 1. ročník, myslím, že některé věci určitě někdy použiji.
Na paní magistře Eibenové a magistře Vincenciové bylo vidět, že mají opravdové zkušenosti. Věřím, že za ty roky co učí, se setkali již se spoustou případů. V dnešní době, kdy je profese učitele někdy nebezpečnější než dělat například policistu na fotbalovém zápase Sparty a Baníku je každá rada dobrá. S názory jako byly pevný postoj, neukázat strach, prosazení vůle nebo používání slovíčka prosím a děkuji, jsem samozřejmě souhlasila. Je samozřejmě pravda, že jak se my budeme chovat k žákům, tak se oni budou chovat k nám. Myslím tím, že když k nim projevíme úctu, projeví ji i oni k nám. Nikde ale není psáno ani dáno že když po nich nehodíme mokrou houbu, že ji nehodí oni po nás. Přeci jen si od nich nějaký odstup držet musíme. Měli by v nás vidět nějakou autoritu. Jak se říká kamarádi ale jen v určitých mezích.
Objevili se ale i okamžiky, kdy jsem s jednou nebo z druhou přednášející nesouhlasila. Například při používání takového toho „Nádech, výdech“, nám žáci devátých tříd pomohou ještě otevřít okno, abychom mohli vyskočit, Tohle divadlo možná tak na nižším stupni. Poslední dobou přicházím na to, že i mým synovcem, který je v páté třídě, mlátí puberta o sto šest. V těchto chvílích jsem se sama sebe ptala, jestli jsem opravdu na workshopu pro vysoké školy, nebo zda jsem si jen nespletla místnost. Na jednu stranu, když třídu zaujmeme výukou, nejsou potřeba žádné uklidňovací fráze. Samozřejmě ne každé učivo je zrovna záživné, ale hlavně jde o jeho podání. Když budeme například ve fyzice přednášet o povrchovém napětí vody, studentům definice nic neřeknou. Když jim to ale současně ukážeme na pokusu. Bude je to bavit a snáze si to i zapamatují.
Vím, že dnešní studenti jsou vynalézaví, ale když na workshopu zaznělo, že by se do třídní knihy mělo zapisovat, kdy jde student na záchod a na jak dlouho, nazvala bych to už s prominutím buzerací. To už je lepší jim to zakázat. Studenti druhého stupně základní školy by měli už vydržet nejít 45 minut na záchod. Výjimkou jsou samozřejmě zdravotní problémy, ale to už lze přeci individuálně řešit. Dalším z problémů bylo udělování známek. Možná je to tím že studuji učitelství pro střední školy a vyšší stupně základních škol, ale i tak myslím, že nelze známku udělovat tak že budeme porovnávat výkony studentu. Nemohu přeci otylému chlapci, kterému prostě běh nejde ale na hodinách se snaží a spolupracuje, dát trojku jen proto že nezaběhl přespolní běh tak jak udávají tabulky a naopak chlapci, který se na hodinách objeví jednou za čas, že ani pořádně nevíte, jak vypadá, dát jedničku, protože má jen talent. Měla by se přeci hodnotit i snaha o to učení.
Každý máme samozřejmě na toto jiný názor, ale o tom také tento workshop byl. Byly tam pro nás, aby nám předaly své zkušenosti a názory. Na nás už jen je abychom si tyto informace přebrali a využili je v co největší míře pro prospěch náš, ale hlavně pro prospěch našich budoucích studentů.