Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Mně se to nemůže stát!? Aneb Ženy a alkohol I.

Alkoholičkou na mateřské. Proč pětina žen propadne na mateřské dovolené pití?

Dlouho jsem nevěděla, jaké téma si pro tuto seminární práci vybrat. Před časem nepříliš dávným jsem však v televizi slyšela krátkou zprávičku o tom, že vzrůstá počet žen závislých na alkoholu, přičemž tato závislost vznikla v době, kdy ženy byly na mateřské dovolené. Tato zpráva mne překvapila, ale zároveň potvrdila moji vlastní domněnku a podezření.
Zapátrala jsem proto na internetu po nějakých informacích na toto téma, neboť samotnou mě to dost zajímá.
Pětina žen, které se léčí z alkoholismu, propadla závislosti krátce po narození dítěte. A alkoholiček přibylo. Podle nejnovějších údajů jich je v Česku 200 tisíc. Zjistila to studie Ladislava Csémyho z Psychiatrického centra v Praze. Příběhy žen, které začaly pít po narození dítěte, se podobají. To je varovných čtyřicet tisíc.
Podle primáře psychiatrické léčebny v Bohnicích Karla Nešpora není divu - Sklenička pomůže přežít další poblinkané tričko dítěte, stereotyp práce, která není nikde vidět a žádný šéf ji na výplatní pásce neocení. Skoro se dá říct, že je to choroba z povolání. Mateřská totiž patří co do zátěže do čela žebříčku nejvíc stresujících prací. Hned vedle leteckých dispečerů.
Sice jsem nenašla přímo odborné články, ale myslím že pro tohle téma jsou nejlepší samotné názory. Přečetla jsem si i diskusi, která k článku souvisí a krátké popsání několika příběhů žen, které se začaly léčit. Žen, které podstoupí léčbu je málo. Asi jen pětina z nemocných. Velká část to totiž nechce přiznat sobě ani blízkým, a také je málo míst v léčebnách.
Ve článku se hodně popisuje vliv ztráty kariéry, společenského postavení, zábavy…
Hodně se zmiňuje o vysokoškolsky vzdělaných ženách, které porodily později, najednou jsou bez své práce, postavení v práci, přátel, večírků…
Tento popis mi připadá trochu jednostranný. Sama diskuse pod článkem můj názor potvrzuje. Nezáleží totiž na tom, zda je žena extra vzdělaná, jestli žila bohatý společenský život….V diskusi se dá vyčíst mezi řádky mnohem více indicií, které vedou ženu k první skleničce, po které následují další až vznikne problém…
Jak uvádí popis vzniku sociálních deviací, podle mě mají na vznik této deviace vliv všechny 3 faktory – biologické faktory (genetické předpoklady), psychologická podmíněnost osobnosti, rodinné prostředí a samozřejmě sociální klima ve společnosti.
Pro závislost na alkoholu platí jedno pravidlo, které mohu říci z vlastní zkušenosti. „Nikdy neříkej NIKDY“. To bylo mé oblíbené slovo ve vztahu k alkoholu. Nepotřebovala jsem ho na to, abych se uměla bavit. A i výchova rodičů mne k tomu vedla, že jsem co by pubescent nijak po alkoholu netoužila.
Přišlo manželství, starosti, mateřská. Když vyjmenuji další vlivy, každý, kdo trochu zná tuto problematiku, pochopí i bez vysvětlování. Jsem spíše submisivní typ ve vztahu ke starší generaci – také ovlivněno výchovou, malé sebevědomí způsobeno opět výchovou, kdy nebylo moc možností kde a jak se prosadit. Nová domácnost sice vlastní, ale v jednom domě s tchýní, která co si myslí to řekne, k tomu zdravotní problémy dlouhodobého typu, které pro mnohé vypadají jako. A když přidáme ony další zmiňované faktory jako finanční závislost, nemožnost odreagování ve společnosti, vidina toho, že když je vám hlídáno dítko, vy musíte jen gruntovat a ne si např. odpočinout či něco přečíst. Bydliště v místě, kde bez auta můžete jít na procházku s dítětem jen do lesa a nebo kolem vody opět do lesa, vzdělávání sice podporuje manžel, ale kritika tchyně opět jen podráždí, chcete stíhat uklidit, uvařit…prostě být ideální manželka, ale nejde stihnout vše, a když si dáte skleničku, úklid jde jedna radost. Známý mýtus o tom, že mateřská je opravdu dovolená mne mírně zvedá ze židle, i když já osobně jsem měla zlaté děti, co by kojence a batolata. Podle mě je totiž velká změna v době a jejich požadavcích na ženu na mateřské. Dříve to byla prostě jen matka s povinnostmi o potřeby svého dítka. Dnes se očekává, že žena bude stále tak krásná a fit jako před mateřstvím, předpokládá se, že než dítě bude chodit do školky nebo nastoupí do školy, bude doma vzděláváno, matky se předhání v chlubení co a kolik jejich ratolest umí, kolik básniček, písniček, kolik kroužků navštěvuje atd atd. Těch vlivů a faktorů je strašně moc a je jen závislé na těch základních podmiňujících, jak to každá žena zvládne.
Myslela jsem si, že s domněnkou toho, že by se vztah k alkoholu mohl změnit, polemizuji jen já. Mýlila jsem se, stejně jako se slovíčkem nikdy.
V mém případě jsem se (snad) zavčas dokázala podívat realitě do očí a slovo nikdy přehodnotit a obohatit na „Nikdy neříkej nikdy“. Až ve svých 26letech jsem se nepřímo dověděla a zpočátku tomu nevěřila, že i moje máma měla problém s alkoholem v době, kdy mě byl asi 1 rok!!! Ale když jsem si dala jisté indicie k sobě, pomalu se to stávalo realitou. Rodiče mi tuto zprávu sice potvrdily, ale odpověď byla spíše ve formě zloby, při tom jsem chtěla jen vědět, zda ony informace od jinud jsou pravdivé. Spíše jsem se mohla zlobit já, že mi to neřekly, když jsem v době studia střední školy měla psychické problémy. Bylo mi řečeno, že si mysleli, že to vím a jen se o tom prostě nezmiňuji. Smutné je to, že ani nyní se na tohle téma nemohu s mámou bavit, jako matka s matkou, či žena se ženou, proč vlastně k tomu došlo, co bylo příčinou…??? Mrzí mě, o to spíš, že to dokážu pochopit. Máma to zvládla a tím je to pro rodiče vyřešeno.
A tak, i když se mi to naštěstí nestalo, dnes už neříkám, že mě se to stát nemůže, nevím jak moc by mne ovlivnila právě ona genetická spojitost, ale vím, že i já bych do toho dokázala spadnout. Naštěstí mne všechny ty výše popisované faktory v závěru spíše posílily, vím, že problémy se řeší jinak a taky jsem měla v těžkých chvílích oporu v manželovi, i když i s ním to často není lehké. Ale to zná každá žena.
Proč jsem tohle vlastně psala? Hlavně proto, že si myslím, že se o tomto problému opravdu málo či vůbec hovoří. Asi se jedná už u fenomén, o kterém se ještě nezačalo pořádně hovořit. To, že sice již vznikla poradna, kam si ženy mohou zajít s podezřením, zda jsou ještě v normě s pitím alkoholu, je sice fajn, ale jedna vlaštovka jaro nedělá, jak říká české pořekadlo.
Proto tuto práci beru jako můj návrh a názor k této problematice spadající do sociálních deviací.